Evropa se ocitá v izolaci. Zatímco USA, Čína a Indie v roce 2025 znovu sázejí na uhlí jako klíčový zdroj energie, Evropská unie pokračuje v útlumu tohoto průmyslu s cílem dosáhnout klimatické neutrality. Jsou ale tyto ambice reálné, když zbytek světa jede opačným směrem?
Uhlí jako starý známý
Pamatujete si doby, kdy uhlí bylo králem energie? V Evropě jsme si mysleli, že jsme s ním už nadobro skončili. Jenže se zdá, že tento „černý poklad“ zažívá nečekanou renesanci – a to ne u nás, ale v klíčových ekonomikách světa. USA, Čína a Indie se vracejí k uhlí jako k pojistce proti energetickým krizím a rostoucí poptávce. My v Evropě však zůstáváme věrni Zelené dohodě.
USA: Uhlí jako strategický nástroj
Začněme u Spojených států. Ještě před pár lety se zdálo, že uhlí je na odchodu – nahrazovaly ho levnější zemní plyn a obnovitelné zdroje. Jenže v roce 2025 se karta obrací. Podle dat americké Energetické informační agentury (EIA) vzrostla spotřeba uhlí o 7 % oproti předchozímu roku, a to hlavně kvůli rostoucí poptávce po elektřině a vysokým cenám plynu. Zároveň administrativa v dubnu vydala exekutivní příkazy, které označují uhlí za kritický nerost a podporují jeho těžbu i export. USA tak exportovaly v roce 2024 asi 25 % své produkce, a tento trend pokračuje. Zajímavé je, že souběžně s tímto „uhelným comebackem“ investují rekordní částky do solární energie (32,5 GW nové kapacity) a bateriových úložišť (18,2 GW). Uhlí tedy není budoucnost, ale spíš pojistka a geopolitický nástroj.
Asijští giganti: Uhlí jako základ růstu
Když se podíváme na Čínu a Indii, situace je ještě markantnější. Čína, největší světový producent a spotřebitel uhlí, v roce 2024 zahájila výstavbu uhelných elektráren o výkonu 94,5 GW – nejvíce od roku 2015. Jen za první čtvrtletí 2025 schválila dalších 11,29 GW kapacit. Přitom si stanovila cíl zvýšit podíl nefosilních zdrojů na 39 % do konce roku 2025, jak uvádí tamní plány. Uhlí však zůstává záložním zdrojem minimálně do roku 2027. Indie zase hlásí, že podíl uhlí na výrobě elektřiny vzrostl na 79 % v letech 2023–2024, a do března 2025 plánuje přidat dalších 15,4 GW uhelných kapacit – nejvíce za posledních devět let. Firmy jako Coal India Limited, která zajišťuje přes 80 % produkce, jsou motorem tohoto růstu. Pro obě země je uhlí nejen zdrojem energie, ale i pilířem ekonomického rozvoje a stability.
Evropa: Osamělý bojovník za dekarbonizaci
A co my v Evropě? Evropská unie jde opačným směrem. Podle dostupných dat poklesla spotřeba černého uhlí v roce 2024 o 16 % ve srovnání s předchozím rokem. Cíl je jasný – ukončit využívání uhlí do roku 2030 a snížit emise skleníkových plynů o 55 % do stejného roku. Jenže tato ambice má svou cenu. Závislost na dovozu fosilních paliv, například LNG z USA, nás činí zranitelnými vůči globálním cenovým výkyvům. A co víc, když velké ekonomiky jako Čína a Indie zvyšují emise, náš podíl na celkovém snížení globální uhlíkové stopy se zdá být kapkou v moři. Nejsme snad jako rytíř Don Quijote, co bojuje s větrnými mlýny?
Proč je uhlí na výsluní?
Proč se svět vrací k uhlí, když jsme si všichni slibovali zelenou budoucnost? Důvodů je několik. Rostoucí poptávka po elektřině, zejména v Asii, vyžaduje stabilní zdroje, které obnovitelné energie zatím plně nezvládají pokrýt. Geopolitické tlaky a snaha o energetickou nezávislost hrají roli v USA i Indii. A pak jsou tu ekonomické zájmy – těžební společnosti jako Peabody Energy v USA nebo China Shenhua Energy Company v Číně mají stále silný vliv. Pro nás v České republice a EU to znamená vyšší ceny energie, tlak na domácnosti i firmy a komplikace při plnění klimatických závazků Zelené dohody. Vytápění a doprava mohou zdražit, a politická nejistota kvůli globálním trendům jen narůstá.
Pokud Čína a Indie budou pokračovat v masivních investicích do uhlí, globální spotřeba zůstane vysoká a klimatické cíle Pařížské dohody se stanou prakticky nedosažitelnými. EU sice posiluje své dekarbonizační politiky, ale závislost na dovozu fosilních paliv zůstává Achillovou patou. USA mohou hrát dvojí roli – exportéra uhlí a zároveň inovátora v obnovitelných zdrojích. Lze odhadovat, že technologický pokrok, například v oblasti bateriových úložišť, by mohl ve druhé polovině dekády zmírnit závislost na uhlí, ale bez globální koordinace to bude jen pomalý posun. Buď se svět spojí v boji proti změně klimatu, nebo se naše evropské úsilí rozplyne v kouři uhelných elektráren jinde na planetě.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Energetická informační agentura (EIA), 2025, Mezinárodní energetická agentura (IEA), 2024–2025, El Economista
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
