Tak jsme se na začátku září dozvěděli, že rostou reálné příjmy, a že je tedy česká ekonomika ve formě. Na zpravodajských webech se ve stejný den objevil titulek “Průměrná mzda reálně vyrostla o 5,3 procenta, je 49 402 korun”, což je velmi zavádějící interpretace jinak správných čísel. Podívejme se na realitu.
Průměrná nominální mzda skutečně vzrostla na 49 402 Kč, ale dodejme, že je to meziroční údaj pouze za 2. čtvrtletí 2025. Za pololetí je průměrná mzda trochu nižší a celý rok teprve uvidíme. Další číslo znamená, že si průměrný zaměstnanec může za svou mzdu koupit o 5,3 % víc zboží a služeb, než mohl před rokem. To ale platí pro minimální mzdu i pro statisícový plat manažera. Žádná “průměrná reálná mzda” se nezjišťuje a nevykazuje.
Vládní a mediální optimismus poslední doby lze jistě přičíst předvolební atmosféře a konec konců i víře v pozitivní vliv dobré nálady. Nemělo by se to ale přehnat – lepší je v klidu uvážit, v jaké situaci jsme. Průměrná česká domácnost asi nadšená není: rodiče pracující za průměrnou mzdu a vychovávající dvě děti v průměrném, pronajatém bytě dostanou z aktuální nominální průměrné mzdy na účet asi o čtvrtinu méně, hospodaří tedy měsíčně s částkou zhruba 70.000 korun. Průměrný byt o rozloze 60 m2 a průměrná cena elektřiny, vody a tepla znamená dohromady náklady na bydlení ve výši nejméně 25.000 korun měsíčně. Stát zde může poskytnout příspěvek na bydlení, uvažujme tedy s touto částkou. Dalším “mandatorním” výdajem průměrné rodiny je jídlo. Když poskládáme obědy v závodních a školních jídelnách, přičteme nutnost doma vařit snídaně, večeře a jídla o víkendech, přiblížíme se k částce 200 Kč na osobu a den. Pro čtyřčlennou rodinu je to za měsíc 24.000 Kč. Nebudou hodovat, ale vyjít se s tím dá. Na vše ostatní pak zbývá 21.000 korun. Z toho by měla rodina alespoň 10 % čistého příjmu odložit do úspor, aby pokryla případné nečekané výdaje nebo výpadky příjmů. Zbývá 17.000 korun na vše ostatní – na dopravu, oblečení, obuv, kulturu, sport a případně na nějaké další záliby. Před pěti lety byla tato částka zhruba dvojnásobná – růst nájemného, cen elektřiny a potravin změnil situaci domácností, které se mohly považovat za střední třídu, a přesunul je blíž k chudobě.
Dalším číslem k zamyšlení je mzdový medián. Když se všechny mzdy seřadí podle velikosti, medián je mzda prostřední – všechny mzdy nad ní jsou vyšší a všechny mzdy pod ní jsou nižší. Medián je sám o sobě nižší než průměrná mzda, kterou více ovlivňují vysoké platy. Od roku 2019 do roku 2024 vzrostla průměrná mzda rychleji než medián – z toho lze usoudit, že vyšší mzdy (nad mediánem) rostou rychleji než mzdy nízké. Lidé s nižšími příjmy jsou nuceni si více půjčovat (zadlužení domácností roste), lépe placení zaměstnanci, živnostníci a podnikatelé mohou naopak více šetřit, investovat a tím i bohatnout. Tito lidé zřejmě také zvyšují svou spotřebu, čímž navyšují i tvorbu HDP.
Za pozornost stojí i výše zmíněný rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou – to jsou peníze, které z výnosů práce odebírá stát, aby zajistil školství, zdravotnictví, důchody, obranu, bezpečnost a další služby občanům, v politickém žargonu priority. Cena práce v ČR patří k nejvyšším. Konkrétně: má-li zaměstnanec hrubou mzdu 49.400 Kč, musí jeho zaměstnavatel zaplatit celkem 66.000 korun a zaměstnanec z toho dostane jen asi 35.000 Kč. Jinak řečeno – „čistý příjem“ představuje jen 57 % z celkových nákladů práce. Zbytek (43 %) si bere stát. Jak lze přemýšlet o zdraví ekonomiky, která spotřebuje 43 % mzdových nákladů na státní výdaje, na které si zároveň musí půjčit další stovky miliard?
Nu a poslední poznámka se týká produktivity práce. Pro připomenutí – je to hodnota, kterou pracovník vytvoří za určitý čas. Pokud jde o celou zemi, podle dostupných dlouhodobých informací roste v ČR produktivita ročně o zhruba 1,2 % a v posledních dvou letech ještě pomaleji (+0,2 až 0,5 % ročně, podle CEIC). To znamená, že značná část růstu mezd není kryta odpovídajícím zvýšením produktivity a potenciál ekonomiky není plně využitý. Pozornost by tedy měla být primárně soustředěna na zvýšení investic do technologií, na vyšší výkonnost vzdělávání a zdravotnictví. Kvalifikovaní a zdraví lidé v dobře organizovaných a vybavených firmách, produkujících tržně úspěšné zboží a služby, jsou rozhodujícím faktorem trvale udržitelného růstu mezd a tedy i životní úrovně.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
