Dražší benzín? Kdyby chtěla Evropská unie zvýšit minimální povinné spotřební daně na paliva, musely by se na tom shodnout všechny členské země. A kterákoli vláda by mohla toto opatření vetovat, neboť právo zdaňovat vlastní občany náleží do výlučné kompetence národních států.
Ale když chce Brusel téhož dosáhnout emisními povolenkami, stačí k tomu kvalifikovaná většina hlasů. Jak je to možné? Jednoduše. V Unii se už dlouho obchází nutnost jednomyslnosti odkazem na společnou ochranu životního prostředí.
Valí se na nás velký průšvih. Takzvaný systém EU ETS II hrozí zdražit benzín, naftu, plyn, uhlí a následně i vše ostatní kvůli zvýšeným nákladům výrobců. Domácnosti si tak připlatí hned dvakrát. Jednak za to, že jezdí autem, popřípadě za topení plynem, či uhlím (ti, co používají elektřinu, už klimatické výpalné platí v její ceně dávno), jednak podraží zboží a služby. Muselo to být? Ani věcně vzati nikoli, protože evropská válka s uhlíkem ani náhodou neplní údajný účel, jímž má být boj s globální oteplováním.
Jenže něco takového nebylo nutné ani formálně. To v případě, že by se v Evropské unii přísně ctilo rozdělení pravomocí mezi centrem a státy dané smlouvami. Správně by nemělo být možné zvyšovat daně bez jednomyslného souhlasu v Radě EU. A když se jedná o zmíněné spotřební daně, tak tomu tak také je. Jenomže co se týká klimatické politiky a s ní souvisejících opatření, tak ta jsou prosazována na základě ochrany životního prostředí, kde jsou kompetence sdílené.
Pokrytectví je už v tom, že místo aby Unie zavedla uhlíkovou daň, vymyslela nesmyslně komplikovaný, předražený a spekulantům nahrávající systém obchodovatelných emisních povolenek. Protože v prvním případě by cena musela být stanovena pevně a se souhlasem všech. Takto stačí většina, přičemž uhlíkové odpustky zdražují „samovolně“ v důsledku toho, že jich Evropská komise vydává stále méně a také proto, že velké banky a fondy je drží pro zisk (který je pak vyváděn často mimo Evropu a neslouží ekologii).
Na tohle už jsme si zvykli. Především proto, že EU s námi zachází jako s těmi pomalu vařenými žábami. Když se s povolenkami začínalo u elektráren, tepláren a velkých průmyslových firem (šlo o systém EU ETS I), mnoho z nich se dávalo zdarma a cena byla čtvrtinová, něž nyní, protože jich na trhu bylo dost. Pak však Komise utáhla šrouby, emituje jich výrazně méně a také už se za daleko větší díl platí. Výsledkem je, že české uhelné elektrárny musejí za každou vyrobenou kilowatthodinu zaplatit dvě koruny navíc za povolenku.
K produkční ceně kolem padesátí haléřů za kilowatthodinu se tak připočítá ještě její čtyřnásobek za zvláštní „zelenou daň“. Zdražení elektřiny (do jejíž ceny se dále promítá příspěvek na obnovitelní zdroje a kvůli nim také vyšší poplatky za distribuci) však probíhalo postupně během patnácti let. U EU ETS II má jít o šokový náraz. Přičemž zde neexistuje žádný mezistupeň, který by ho mohl zmírnit, protože povolenky se okamžitě promítnou do spotřebitelských cen.
A toto vše se děje bez našeho souhlasu. Vláda chce náběh EU ETS II odložit a v EU vyjednává o koalici zemí, které mají dohromady kvalifikovanou většinu, aby prosadila změny. To však nebude stačit. Cokoli se přijme za úpravy, nezachrání Čechy před energetickou chudobou. Prostě proto, že jde o systém, který sám o sobě vede k nesmyslného zdražování a v zásadě ho ani nelze ukočírovat, protože jsou do něj zabudovány spekulace. Takže dokud budou lidé potřebovat benzín naftu, plyn, či uhlí, dopadům neutečou…
První aukce EU ETS II ukazují, že místo slibovaných 45 eur za tunu CO2 je cena dvojnásobná. Ale i kdyby zůstala na původní výši, domácnosti zaplatí ročně o desítky tisíc korun více, přímé a nepřímé náklady dosáhnou 170 miliard korun a inflace se zvýší o 1,8 %. Kvůli čemu vlastně? Evropská klimatická politika nijak nebrání prudkému zvyšování globálních emisí kysličníku uhličitého. A u povolenek na paliva, topení a dopravu ani nelze počítat s tím, že se sníží spotřeba fosilních paliv. Jen se lidem zdraží.
Zelení plánovači nám do omrzení opakují, že Green Deal povede k nižší spotřebě ropy, plynu a uhlí. To však moc neplatí ani u EU ETS I – a to i proto, že Evropská unie od počátku obstruuje stavbu nových jaderných elektráren, které jsou nejčistším zdrojem a narozdíl od větru a slunce nevyžadují zálohování plynem. U EU ETS II je to ještě horší, protože spotřebitelé nemají za benzin, naftu, plyn a uhlí náhradu. Takže prostě jen obětují na oltář zeleného pseudonáboženství ještě větší sumu peněz.
Celý tento nápad není nic jiného, než trest za „klimatické hříchy“. Jistě, když na to nebudou mít, mohou lidé méně jezdit autem a v zimě méně topit. Chtěl bych vidět toho smělce, který jim vysvětlí, že tohle utahování opasků je nutné. Zastánci Zeleného údělu si ve skutečnosti uvědomují, že jde o pořádný průšvih a že mnoha milionům lidí v Evropě hrozí kvůli jejich hloupým nápadům pád do bídy. Proto zakládají „sociální klimatický fond“, kam má jít část peněz z povolenek, a to na kompenzace pro ty sociálně nejpotřebnější.
Takže vás zdaníme, až zezelenáte a pak vám hodíme pár drobných, abyste tak nekřičeli? Tyto peníze zdaleka nebudou stačit na vyrovnání životní úrovně. Ostatně to jistě ani není cílem, protože pak by „nula od nuly pošla“. Jde prostě o další utažení klimatických šroubů. Tentokrát pořádně citelné, jež krutě dopadne na všechny. A za cenu pošlapání národní suverenity. Jediný, kdo na tom vydělá, budou extremisté a Rusko, jež získá zdarma další náboje pro svou protizápadní propagandu. O co Bruselu jde? Chce vyvolat vzpouru?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
