Evropská unie plánuje rozsáhlé investice do energetiky v USA, které mají posílit transatlantickou spolupráci a zajistit energetickou bezpečnost. Šéf obchodu Evropského parlamentu však tyto plány označuje za „zcela nerealistické“.
Co bylo slíbeno?
Evropská komise nedávno oznámila ambiciózní plány na prohloubení energetické spolupráce s USA. Investice do amerických projektů na zkapalněný zemní plyn (LNG), obnovitelné zdroje a technologie pro snižování emisí měly být pilířem nové éry transatlantických vztahů. Cílem bylo nejen snížit závislost EU na ruských dodávkách energie, ale také posílit geopolitickou pozici Evropy. Evropská komise přislíbila nákup amerických energetických produktů v hodnotě 750 miliard dolarů během následujících tří let. Jenže jak ukazuje kritika z Evropského parlamentu, mezi sliby a realitou zůstává propast. Šéf obchodu EP poukazuje na nedostatek konkrétních čísel, časových plánů a hlavně finančních záruk. Jak je možné, že tak ambiciózní plány zůstávají jen na papíře?
Od nadějí k pochybnostem
Po roce 2014, kdy anexe Krymu Ruskem otřásla evropskou energetickou bezpečností, začala EU hledat alternativy. USA se díky svému boomu v těžbě břidlicového plynu staly logickým partnerem. Dohody o dodávkách LNG do Evropy rostly jako houby po dešti, a přestože se objem dovozu skutečně zvýšil, nikdy nedosáhl slibovaných rozměrů. Dnes jsme svědky dalšího kola slibů, ale také rostoucí skepse. Není to poprvé, co Brusel představuje velké vize, které se pak rozplývají pod tíhou byrokracie, politických nesrovnalostí a ekonomických překážek. Pamatujete na Green Deal a jeho ambiciózní cíle? I tehdy jsme slyšeli, že „všechno je možné“, ale realita byla střízlivější.
Proč „nerealistické“? Hlavní kameny úrazu
Podle šéfa obchodu Evropského parlamentu jsou bruselské plány nerealistické hned z několika důvodů. Zaprvé, chybí dostatečné financování – členské státy EU se nejsou schopny shodnout na společném rozpočtu pro tyto investice. Zadruhé, americká strana má své vlastní priority, a ty se ne vždy shodují s evropskými zájmy. A do třetice, geopolitické faktory, jako jsou napjaté vztahy s jinými globálními hráči, komplikují jakékoli dlouhodobé plánování. Jak trefně poznamenal tento představitel v rozhovoru pro Euractiv, „nemůžeme stavět vzdušné zámky, když nemáme ani základní kameny“.
Co je v sázce?
Jsme zemí, která se stále potýká s přechodem na udržitelnější zdroje energie, a zároveň potřebujeme stabilní dodávky za rozumnou cenu. Pokud bruselské plány na investice do USA selžou, může to znamenat další zpoždění v diverzifikaci našich zdrojů. Už teď vidíme, jak rostoucí ceny energií zatěžují domácnosti i firmy. Podle odhadů některých analytiků by mohla další nejistota na trhu s energiemi přidat k našim účtům za energie další desítky procent. A to v době, kdy se ekonomika stále zotavuje z předchozích krizí.
Kam dál?
Bruselské sliby o energetické spolupráci s USA znějí krásně, ale jak ukazuje kritika z Evropského parlamentu, jsou zatím spíše přáním než realitou. Pro nás v České republice to znamená jediné – musíme být připraveni na nejistotu a hledat vlastní cesty, jak zajistit energetickou stabilitu. Ať už to znamená větší důraz na domácí zdroje, nebo pragmatickou spolupráci s blízkými partnery v EU.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: euractiv.com
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
