Evropská unie se připravuje na další kolo sankcí proti Číně, zaměřených na firmy, které skrytě dodávají vojenské technologie Rusku. Současně na ni tlačí Donald Trump s požadavky na drakonická cla, která by mohla otřást globálním obchodem.
Čína pod tlakem
Evropská unie se rozhodla udeřit tam, kde to Čínu zabolí. Po 18. balíčku sankcí z července 2025, který poprvé zahrnul dvě čínské banky – Heihe Rural Commercial Bank a Heilongjiang Suifenhe Rural Commercial Bank – obviněné z pomoci Rusku obcházet sankce přes kryptoměnové transakce, přichází další vlna. Podle informací z příprav 19. balíčku sankcí, aktuálních k září 2025, se EU zaměřuje na čínské firmy, které pod falešným označením „průmyslové chladicí jednotky“ dodávají motory pro ruské útočné drony. Jde o jasný signál: podpora Ruska ve válce na Ukrajině nebude tolerována.
Kromě toho byly v červenci sankcionovány i firmy jako Zhu Jiang Shipmanagement nebo Wuhan Global Sensor Technology, jejichž aktiva v EU byla zmrazena. Jak ale ukazuje historie, Čína na takové kroky odpovídá rychle a tvrdě. Už teď omezila dovoz zdravotnických prostředků z EU a hrozí zvýšením cel na evropské automobily.
Cla jako ultimátum
A do této napjaté situace vstupuje Donald Trump se svým typickým stylem. Americký prezident, který opět hýbe globální politikou, tlačí na EU, aby uvalila cla ve výši 50 až 100 % na veškeré zboží z Číny a Indie. Cílem je omezit financování Ruska prostřednictvím obchodu s ruskou ropou. USA slibují, že pokud EU přistoupí na tato drastická opatření, posílí vlastní sankční politiku vůči Moskvě. Ale je to nabídka, nebo spíš vydírání?
Evropa váhá. A má proč. Taková cla by mohla rozpoutat obchodní válku, která by poškodila nejen Čínu, ale i samotnou EU. Německo, Česká republika a další země, jejichž ekonomiky jsou silně propojeny s globálními dodavatelskými řetězci, varují před ekonomickými dopady. Když si uvědomíme, že více než 78 % českého exportu směřuje do EU, jakýkoliv otřes na unijním trhu nás zasáhne jako domino. A co teprve pokles exportu do Číny, který už v první polovině roku 2025 činil 32 miliard korun oproti 78 miliardám v celém roce 2024?
Český pohled: Hodnoty versus peněženka
Pro Českou republiku není tento spor jen otázkou ekonomiky, ale i hodnot. Vláda Petra Fialy a ministr zahraničí Jan Lipavský opakovaně zdůrazňují potřebu tvrdšího postoje vůči Číně, ať už jde o lidská práva, nebo bezpečnostní hrozby. Kybernetický útok na české ministerstvo zahraničí v roce 2025, připsaný čínské hackerské skupině APT31, jen podtrhl, že nejde jen o obchod. Lipavský to označil za útok na suverenitu ČR – a těžko s ním nesouhlasit.
Na druhou stranu, Čína zůstává druhým největším dovozním partnerem Česka. Narušení dodavatelských řetězců by mohlo tvrdě dopadnout na naše strojírenství, elektroniku či automobilový průmysl. Jsme tak rozpolceni mezi touhou stát za hodnotami, které EU reprezentuje, a strachem z ekonomických ztrát. Není to poprvé – podobné dilema jsme zažívali i v minulosti, například při sankcích po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, kdy EU zavedla zbrojní embargo vůči Číně, platné dodnes.
Kam směřujeme? Tři možné cesty
Když se podíváme do budoucna, stojíme na křižovatce. První scénář je eskalace: pokud Čína bude pokračovat v podpoře Ruska nebo se situace kolem Tchaj-wanu vyhrotí, EU může sankce rozšířit na širokou škálu sektorů. Výsledek? Obchodní válka a fragmentace globálního trhu. Druhá, pravděpodobnější cesta je tzv. de-risking, tedy cílené snižování závislosti na Číně bez úplného odpojení. A třetí možnost, křehké příměří, by mohla nastat, pokud Čína zmírní svůj postoj a EU obnoví dialog, třeba skrze investiční dohody. Jak moc je to reálné, když politické a systémové rozdíly zůstávají nepřekonatelné?
Balancování na laně
Evropská unie se nachází v nelehké pozici. Sankce proti Číně jsou nutným krokem, pokud chce zůstat věrná svým hodnotám a omezit podporu Ruska ve válce na Ukrajině. Zároveň však riskuje ekonomické dopady, které by mohly zasáhnout i Českou republiku. A nad tím vším visí Trumpův požadavek na cla, který je jako granát hozený do už tak napjaté situace. Bude to stačit, aby uspokojil americké ambice? Nebo se EU stane jen pěšákem v jeho větší hře?
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: politico.eu, ČSÚ, Reuters
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
