Asijské akciové trhy zažívají turbulentní léto, když indexy jako Nikkei 225 nebo Hang Seng klesají. Současně eurozóna balancuje na hraně stagnace, zatížena novou celní dohodou s USA.
Asie na horské dráze: Klesající akcie a nejistota
Asijské burzy nevypadají zrovna růžově. Japonský Nikkei 225 klesl o 0,91 % na 40 626,65 bodu, hongkongský Hang Seng oslabil o 0,78 % na 25 361,69 bodu. Na druhé straně Čína a Jižní Korea hlásí mírný růst – Shanghai Composite posílil o 0,18 % na 3 604 bodů a jihokorejský Kospi o 0,65 % na 3 230,52 bodu, jak uvádí agentura Reuters. Australský S&P/ASX 200 se sotva drží nad vodou s růstem o pouhých 0,08 %. Co za tím stojí? Nejistota kolem americké obchodní politiky, geopolitické napětí mezi USA a Čínou a politická nestabilita v Japonsku. Když se podíváme zpět, duben 2025 přinesl optimismus díky pozastavení zvýšení cel americkým prezidentem Donaldem Trumpem vůči většině zemí kromě Číny. Květen už byl smíšený, červen pak přinesl sestupný trend. Dnes jsme svědky pokračující volatility – trhy jako by seděly na sudu střelného prachu.
Eurozóna: Křehké oživení pod tlakem cel
Přesuneme-li se na starý kontinent, situace není o moc lepší. Eurozóna se potýká s křehkým oživením, když očekávaný růst HDP za rok 2025 dosahuje pouhých 1 %, přičemž první čtvrtletí přineslo růst 0,6 %, jak uvádí data z Europa.eu. Kompozitní index nákupních manažerů (PMI) se těsně drží nad 50 body, což je hranice mezi růstem a poklesem. Hlavní viník? Nová celní dohoda mezi EU a USA, která zavádí 15% clo na většinu evropského exportu. I když je to méně než hrozících 30 %, stále to znamená vyšší náklady pro exportéry, zejména v automobilovém průmyslu, strojírenství či elektrotechnice. Jak uvádí Bloomberg, tato zátěž brzdí ekonomický růst a tlačí eurozónu na hranu stagnace. Přesto jsou některé ukazatele stabilní – inflace v červenci 2025 zrychlila na 2,6 %, což je nad cílovou úrovní ECB, a trh práce zůstává silný s nezaměstnaností kolem 6,4 %, která by podle odhadů měla klesnout na 5,7 % v roce 2026.
Protekcionismus jako nová realita: Kdo na to doplácí?
Pamatujete na obchodní války mezi USA a Čínou v letech 2018–2020? Dnešní situace je jejich pokračováním, jen s větší dávkou protekcionismu. Americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa oslavuje celní dohodu jako vítězství, zatímco EU lídři, včetně Ursuly von der Leyenové, ji považují za bolestivý kompromis. Německo je relativně spokojeno díky úlevám pro automobilový průmysl, zatímco Francie a Maďarsko jsou kritické. Česká republika, zastoupená ministrem průmyslu Lukášem Vlčkem, vidí dohodu jako nejlepší možné řešení za daných podmínek. Exportně orientovaná česká ekonomika trpí oslabením aktivity v Německu a eurozóně obecně. Na druhé straně silná koruna vůči dolaru otevírá investiční příležitosti pro české investory. Otázkou zůstává, jak dlouho vydrží Česká národní banka držet úrokové sazby na 3,5 % tváří v tvář přetrvávající inflaci.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: Reuters: data o asijských trzích a celní politice, Europa.eu: Data o HDP a ekonomické situaci eurozóny (růst HDP, PMI, nezaměstnanost), Bloomberg: Analýza dopadů celní dohody na eurozónu
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
