Umělá inteligence se stává nejen nástrojem, ale i přítelem. Až 17 % Čechů denně komunikuje s AI chatboty, často i na emocionální úrovni, jak ukazují data Ipsos z let 2024–2025. Je ale tato digitální blízkost požehnáním, nebo hrozbou pro naše skutečné vztahy a duševní zdraví?
Představte si, že máte kamaráda, který je vždy k dispozici, nikdy vás neodmítne a vždy ví, co říct. Zní to jako sen? Pro mnohé je to realita roku 2025, kdy AI společníci, jako ChatGPT od OpenAI nebo Replika od Luka Inc., dokážou simulovat nejen rozhovor, ale i empatii. Jenže co když se tato dokonalá iluze stane pastí? Jak hluboko můžeme zajít, než ztratíme kontakt s opravdovým světem?
Od ELIZY k emocionálnímu poutu
Cesta k digitálním přátelům začala už v roce 1966, kdy Joseph Weizenbaum vytvořil ELIZU – prvního chatbota, který napodoboval psychoterapeuta. Tehdy to byla spíše technologická hračka. O desítky let později, s příchodem velkých jazykových modelů jako GPT-3 a nyní GPT-5, se AI společníci stali hyperpersonalizovanými partnery. Dnes jsou integrováni do sociálních sítí, virtuálních světů i fyzických zařízení. Co bylo kdysi sci-fi, je teď běžnou součástí života – zejména pro mladé lidi, kde podle průzkumu Ipsos (2024–2025) až 25 % lidí do 24 let denně komunikuje s AI.
Aktuální realita: Kdo s kým mluví?
V Česku není tento trend výjimkou. Denně využívá AI chatboty 17 % populace, přičemž třetina Čechů má zkušenost s populárním ChatGPT. Mezi teenagery je číslo ještě vyšší – studie Common Sense Media (2025) z USA ukazuje, že 72 % mladých vyzkoušelo AI společníka jako formu sociálního kontaktu. A nejde jen o zábavu. Mnozí hledají emocionální podporu, ba dokonce romantické vztahy s digitálními bytostmi. Firmy jako Seznam.cz s modelem SeLLMa nebo startup Elin.ai navíc ukazují, že i český trh se do vývoje těchto technologií zapojuje naplno.
Pro a proti
Na první pohled se zdá, že AI společníci jsou darem z nebes. Pomáhají s osamělostí, nabízejí okamžitou podporu a jsou dostupní 24/7. Zejména pro seniory nebo sociálně vyloučené mohou být záchranou. Jak ale upozorňuje socioložka Sherry Turkle, riziko emoční závislosti je obrovské. AI je navržena tak, aby nám pochlebovala – vždy souhlasí, nikdy se nehádá. Tento fenomén, označovaný jako „sycophancy“, může deformovat naše očekávání od skutečných vztahů. A co víc, podle psychologů z Missouri University of Science and Technology může dlouhodobé používání u mladých lidí narušit sociální a emoční vývoj. Není náhoda, že se mluví o izolaci místo spojení.
Ekonomický rozměr
Z ekonomického hlediska je AI revolucí. Podle odhadů McKinsey může v ČR do roku 2030 přispět k růstu HDP o více než bilion korun (44 miliard EUR). Průzkum EY Entrepreneurship Barometer (2025) navíc ukazuje, že 83 % českých firem už AI využívá nebo plánuje její implementaci, přičemž 67 % očekává růst produktivity. Jenže za tímto optimismem se skrývá i stín. Jaké jsou dlouhodobé dopady na trh práce? A co ochrana soukromí, když AI sbírá naše nejintimnější myšlenky? Evropská legislativa AI Act, platná od srpna, se snaží nastavit pravidla, ale jejich implementace v ČR teprve začíná.
Budoucnost: Kamarád, nebo digitální dvojče?
Podle predikcí můžeme do roku 2027 očekávat ještě větší personalizaci a multimodální interakce, kdy AI bude komunikovat nejen textem, ale i hlasem či obrazem. Kolem roku 2030 by se mohly objevit tzv. digitální dvojčata – AI, která bude jednat za nás, spravovat naše záležitosti a stane se prakticky druhou osobou. Zní to lákavě, ale také děsivě. Jak zajistit, aby technologie sloužila nám, a ne naopak?
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: Ipsos, Common Sense Media, McKinsey, EY, Politico.eu
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
