Kde končí respekt k druhým a začíná přecitlivělost, která společnost spíše rozděluje, než spojuje? V Česku, kde se podle Global Gender Gap Report 2024 propadáme na 104. místo v genderové rovnosti, se debata o „woke“ kultuře a genderové identitě stává čím dál palčivější.
Genderová rovnost
Přinejmenším v číslech to nevypadá dobře. Podle Global Gender Gap Report 2024 jsme se propadli na 104. místo ze 146 zemí v oblasti genderové rovnosti. V Evropské unii jsme na chvostu, níže je už jen Turecko nebo Maďarsko. Jak ukazují data, rozdíl v odměňování mezi muži a ženami u nás stále dosahuje 15 až 18 %, což se promítá nejen do peněženek, ale i do nižších důchodů žen. A přestože většina Čechů považuje rovnost za důležitou, skepse narůstá. Průzkum agentury Ipsos z února 2025 odhalil, že pouze 28 % z nás věří, že letos ženy dostanou za stejnou práci stejnou mzdu jako muži. Oproti loňsku je to mírný pokles, což naznačuje, že víra v rychlý pokrok slábne.
Tahle čísla nejsou jen statistiky. Jsou odrazem hlubšího problému – jak moc jsme jako společnost připraveni přijmout změny, které s sebou genderová agenda přináší? A co víc, jsme vůbec schopni se na nich shodnout?
Woke a přecitlivělost
Pojem „woke“, původně označující probuzení k sociální spravedlnosti, se u nás v posledních letech změnil v jakési strašidlo. Pro jedny je to nástroj boje proti diskriminaci, pro jiné synonymum pro omezování svobody projevu a „cancel culture“, tedy veřejné ostrakizování za nevhodné názory. V ČR je přitom vnímání woke kultury spíše kritické, jak ukazují průzkumy STEM a CVVM. Není divu – zatímco v anglosaských zemích má tento fenomén kořeny sahající až do 60. let, u nás se do veřejného diskurzu dostal teprve v posledním desetiletí, a to často s nádechem nedůvěry.
A pak je tu otázka přecitlivělosti. Generace Z, narozená zhruba mezi lety 1997 a 2012, je některými označována za „sněhové vločky“ – příliš křehké a snadno urazitelné. Psychologové však upozorňují, že za tím může stát víc než jen rozmazlenost. Epidemiologické studie od roku 2024 sledují rozmach úzkostí a depresí mezi mladými, což souvisí s digitální dobou, globálními krizemi i odlišným stylem výchovy. Více než třetina populace má vrozenou vysokou citlivost, jak uvádějí odborné zdroje. Není tedy fér svalovat vše na mladé. Možná je čas se ptát: Nejsme to my, starší generace, kdo potřebuje víc empatie?
Hledání hranice
Tak kde je ta hranice mezi respektem a šílenstvím? Možná v tom, jak dokážeme vést dialog. Zastánci „woke“ kultury a genderové rovnosti argumentují, že jde o základní lidská práva – ať už mluvíme o uznání identity, nebo o stejné mzdě za stejnou práci. Na druhé straně kritici varují před ideologickým tlakem, který podle nich ohrožuje svobodu projevu a tradiční hodnoty. A uprostřed toho všeho stojí mladí lidé, kteří volají po pochopení, zatímco starší generace se snaží přizpůsobit nové realitě.
Možná je čas přestat se bát slov jako „gender“ nebo „woke“ a začít se ptát, co za nimi skutečně stojí. Respekt není slabost, ale přecitlivělost může být pastí.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: Global Gender Gap Report 2024, průzkumy STEM a CVVM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
