Babiš se stal symbolem zneužívání dotací. Všechny jeho průšvihy od Čapího hnízda po systémový střet zájmů za jeho vlády však mají jednoho společného jmenovatele: hloupou, nefunkční a zkorumpovanou dotační ekonomiku. Tohle zlo si majitel Agrofertu nevymyslel, on sám je jeho produktem.
Díky němu máme problém jasně nasvícen. On by však existoval i bez něj, bujel pod povrchem a jen občas vybublal ve spektakulárním skandálu typu ROP Severozápad. Zkrátka čím víc se přerozděluje, tím víc se krade.
Aktuálně se řeší, zda se státu podaří vymoci na Babišově Holdingu dotace a granty neprávem přidělené v době, kdy byl premiérem a tedy neměl na žádné veřejné peníze nárok. Už to, že se kabinet Petra Fialy k tomuto rozhoupal až těsně před volbami, vypovídá hodně o tom, jak velký, zažraný a obtížně odstranitelný problém to je. Jednak se tu ukazuje, že předseda ANO má pořád na důležitých postech státní správy své lidi, jednak máme podezření hraničící s jistotou, že není jediný z mocných, jenž si „líznul“ dotační smetany.
„Korupce je přímo úměrná objemu peněz, které stát rozděluje a počtu razítek na cestě“, zní slavná věta Mirka Topolánka. Vskutku, čím více oběživa koluje v žilách systému a čím méně je transparentní, tím větší suma se v konečném důsledku „poztrácí“ a zakutálí do předem připravených kapes. Viz Regionální Operační Program Severozápad, který sloužil pro přidělování evropských prostředky zájemcům v Ústeckém a Karlovarském kraji. Více než dvacet miliard korun se stalo kořistí vertikálně i horizontálně rozvětvené mafie.
Dotační chobotnice prorostla do všech vrstev úřednické správy a politiky obou regionů. Cynicky řečeno je proti tomuto masivnímu dolování veřejných peněz 50 milionů pro Čapí hnízdo „plivnutím do stromovky“. Ostatně Andreji Babišovi je přiklepli v rámci obdobných penězovodů ve Středočeském kraji, tehdy řízeném ODS. Vlastně má smůlu, že ho chytli, protože tehdy, těsně po vstupu do Evropské unie, si do jejích fondů hrábnul kde kdo, pokud měl postavení a konexe k tomu, aby „najisto“ uspěl se žádostí o peníze.
Když se pak stal lídr ANO premiérem, ale vlastně už předtím, kdy působil jako ministr financí, otevřely se mu úplně nové možnosti. Do jeho firem plynuly miliardy. Všichni to víme a vidíme, protože se na něj upírá velká pozornost a navíc novela zákona o střetu zájmů zakázala společnostem ovládaným členem vlády získávat veřejné dotace, granty i zakázky. Popudem k jejímu přijetí byl ostatně právě šok z toho, že najednou v kabinetu sedí člověk, který zároveň ve velkém obchoduje se státem.
Ano, tohle je celé špatně a peníze by měl Agrofert vrátit (otázka zní, zda se tak nakonec stane a v jaké míře). Ale nemylme se. Čachry s dotacemi se provádějí po celou dobu, jen nejsou tak spektakulární a viditelné. Pravda, pravidla a kontroly se postupně zpřísňují (i pod tlakem EU, která zjištěné nedostatky trestá utažením kohoutků s penězi, což Česku přináší značné ztráty). Ale šance získat prostředky díky stykům a protekci tu existuje pořád. Podívejme se na sousední Slovensko, nebo do Maďarska.
Mise europoslanců narazila ve Ficově hájemství na obrovské lumpárny, kdy se z evropských peněz stavěly například haciendy papalášů. Babiš byl jeden – a možná mělo podobně privilegovaný přístup ke „zlaté žíle“ pár dalších. Na Slovensku se machinace s fondy evidentně týkají mnoha vládních politiků. Viktor Orbán, jeho rodina a přátelé už takto vysávají Maďarsko jako upíři patnáct let. Další podobný „výlupek“, bývalý předseda rumunských socialistů Liviu Dragnea, byl v Německu rovnou zobrazován jako hrabě Dracula.
Tohle všechno jsou příklady nečestného jednání. Jak se však říká: příležitost dělá zloděje. V západních zemích je možná lepší dohled i morálka, ale ani tam se nevyhnou zneužívání evropských fondů, které končí střídáním či dokonce odsouzením. Pravda, ne v takové míře jako v těch východních. Ale pokud se chceme těchto problémů zbavit, nebo je alespoň radikálně omezit, řešením je utáhnout šrouby dotační ekonomice. Čím méně salátku, tím méně se na něj vejde slimáčků – a také se menší rozsah prostředků lépe ohlídá.
Nyní si zažijeme hon na Babiše. Jak moc bude úspěšný, není jisté. Kabinet zanedbal slibovanou „deagrofertizaci“ veřejné správy, všude je stále plno jeho spolupracovníků s rozhodovací pravomocí. Kromě toho je předseda ANO od 90. let provázán s řadou vládních politiků. Nevíme, co vše na sebe vzájemně vědí, ale nelze si nevšimnout, že ochota rázně zasáhnout proti holdingu je dost vlažná. Nakonec do toho praštil ministr zemědělství Výborný, který je o generaci mladší než Babiš a do politiky se dostal poměrně nedávno…
Můžeme korupční síť kolem evropských fondů rozplétat jak chceme, s menšími či většími úspěchy, ale dokud v nich bude dost peněz, ty budou přitahovat podvodníky jako včely med. Stát jako kořist… Problém nesprovodíme ze světa, dokud si nezvykneme na to, že peníze se vydělávají prací a podnikáním, nikoli natahováním rukou pro dotace. To je ovšem běh na hodně dlouhou trať. Zatím nezbývá, než vylepšovat paragrafy a institucionální i veřejný dohled a snažit se tak minimalizovat škody.
Bohužel vidíme, že ani tohle moc nefunguje. Vzdor explicitnímu zákonnému zákazu dostal Agrofert v době Babišova premiérování miliardy, přestože za to odpovědným úředníkům může hrozit i trestní stíhání. Ba co víc, nový kabinet, který měl jako jeden z hlavních slibů tuhle praxi zastavit, nevymáhal od holdingu peníze zpět skoro celé čtyři roky a vzpomněl si až nyní. Dotačním potrubím se ročně proženou stovky miliard. Evropských, ale i národních. Dokud se něco zásadního nezmění, čekejme další trable a skandály.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
