Kde české malé a střední firmy nejčastěji chybují, když žádají o úvěr

V čem nejčastěji žadatelé chybují, přiblížil Ing. Pavel Ráliš, MBA, zakladatel značky fin4Business.
Povědomí podnikatelů o tom, jak vůči finančním institucím vystupovat, se v poslední dekádě neustále zvyšuje. Stejně tak jsou sofistikovanější metodiky, jež slouží poskytovatelům k prověření bonity klientů. Někdy se však může stát, že představa žadatele o možnostech, které mu bankovní či jiný ústav může nabídnout, se s hodnocením rizik neshoduje. To však není důvod odcházet od jednacího stolu. Finanční instituce jsou rozvoji podnikání otevřené. Podnikatelé by se neměli bát s nimi komunikovat a detailně prozkoumat své možnosti. Dokonce, i když se předmět financování změní, nebo není dostatečně definován, lze najít společnou cestu, která se ukáže jako výhodnější a vzhledem k potřebám klienta zajímavější. Do hry může vkročit jiný a vhodnější způsob financování nebo faktor času. Příklad: firma má v plánu získat investiční úvěr na nákup nového stroje nebo nemovitosti. Nakonec investici zrealizuje z vlastních zdrojů. Po finančním ústavu si pak přeje vynaložené prostředky refinancovat. Ani takové situace nejsou výjimkou. Jsou řešitelné. Přesto by měl být klient velmi obezřetný, aby vůči bance vystupoval seriózně a zbytečně si v žádosti o finanční prostředky neuškodil.
Zmatky v dokumentaci
Podnikatelé občas tápou v tom, které dokumenty pro banku nebo jinou organizaci přichystat. Je jich celá řada.  V prvé řadě jde o identifikaci podnikatelského subjektu, jež se dokládá aktuálním výpisem z obchodního rejstříku.  Dále popisem podnikatelského záměru, jehož nezbytnou součástí je i business plán, jenž bývá obvykle zpracováván na dobu požadované délky financování, u delších splatností pak minimálně na pět let. Klient dále dokládá předběžné účetní výkazy za daný rok, v němž firma o úvěr žádá, a dva roky zpět. Nedílnou součástí jsou informace o předmětu zajištění a potvrzení dokládající bezdlužnost.
Nevyřešené závazky
Přítěží při žádostech o financování bývají nevyřešené závazky vůči finančnímu úřadu, České správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám či negativní záznamy v bankovních a nebankovních registrech. Vždy platí zásada, že pokud klient nějaké nevyřešené závazky má, měl by je aktivně řešit například formou dohodnutého splátkového kalendáře.
Podnikatelský záměr a vágní představa o budoucnosti
Klíč k tomu, aby byl podnikatel bankou vnímán jako důvěryhodný partner, je zejména kvalitně zpracovaný podnikatelský záměr a precizně vyhotovený business plán. Počítají se ale též úspěšně realizované projekty v minulosti a „neposkvrněná“ historie žadatele.
Nejčastěji se lze setkat s případy, kdy klient není schopen reálně vyhodnotit svůj podnikatelský záměr nebo do banky přichází pouze se záměrem, který je formulován poměrně vágně a není nikterak podložen z hlediska budoucích výnosů a nákladů. Tento aspekt je pro banku nebo jinou instituci nutné formulovat jasně, přehledně a dbát právě na pohled do budoucnosti a počítat i s případnými komplikacemi. Zde je potřeba stát rovnýma nohama na zemi, nechat hovořit fakta, nikoli domněnky. Na základě toho finanční instituce vyhodnotí, zda bude klient schopen úvěr následně splácet, případně odkud bude moci zdroje na splácení čerpat.
Zajištění jako nejčastější obtíž pro malé a střední firmy
Mnohé malé a střední podniky na rozdíl od těch velkých nedisponují dostatečným zajištěním. Není to však vždy pravidlem. Tak například developerský nebo investiční úvěr bývá zajištěn v naprosté většině předmětem financování. Standartní výše úvěru se pohybuje v rozpětí 70-80 % hodnoty zajištění. Vlastní zdroje bývají obvykle na úrovni
20-30 % výše investice. To je atraktivní matematika. V lepších případech lze dosáhnout až 90% financování, v horším nebývá výjimkou úvěr v hodnotě 50 % investice. Na to musí být podnikatel připraven a vždy by měl počítat s horší variantou. Obzvláště ostře je to vnímáno tehdy, když nápad sám a business plán nesou známky vyššího, přesto přijatelného rizika.
Řada podnikatelů do banky míří také se zajištěním, resp. zástavou, která není akceptovatelná, nebo má mnohem nižší hodnotu, než se žadatel domnívá. I přesto, že slova bankéře mohou zasáhnout srdce žadatele a dotknout se jeho citů, rád bych varoval, že emocionální pouto k zástavě její reálnou tržní hodnotu skutečně nezvedne, proto je třeba se omezit na fakta. Banka příliš dobře nevnímá ani to, když je klient ochoten přistoupit k osobnímu ručení za poskytnutí úvěru.
Jak si zavřít cestu k finančním prostředkům
Existují ale faktory, kterými si žadatel cestu k úvěru může nejen značně zkomplikovat, ba dokonce znemožnit. Neplnění dohodnutých podmínek je první z nich. A to v nejširším slova smyslu. Od opožděné splátky v minulosti až po zdlouhavé dodávání dokumentace. Pokud v dohodnutém termínu nelze dokumentaci dodat, je zásadní komunikace s bankou a proaktivní přístup klienta. Pro banku je rovněž varovným signálem, pokud doložené podklady neodpovídají deklarované skutečnosti nebo se stanoviska a údaje v dokumentaci neustále mění. Podnikatelský záměr lze v nějaké míře upravit, doplnění je běžné také u business plánu. Auditované účetní doklady by však měly být definitivní. Přesto není ojedinělé, že bankéř k položkám účetní rozvahy nebo výkazu zisků a ztrát vznese dotazy. A zde je ze strany žadatele klíčová otevřenost a rychlá reakce.
Cokoli, co realitě odporuje, ať už pozitivně či negativně, banka bude vyhodnocovat jako určité riziko. Pakliže se v průběhu procesu hodnocení objeví závažné skutečnosti, o nichž klient finanční instituci neinformoval a které znemožní úvěr poskytnout, bude to na žadatele vrhat nepříjemný stín podezření, a to i pro žádosti budoucí. Záporný vlastní kapitál společnosti může naděje na financování rozpustit.
A když to firma už sama nezvládne
Čím dál více se vyplácí před komunikací s finanční institucí využít zkušeného poradce, který firmě s veškerou administrativou pomůže, a to na základě letitých zkušeností ze styku s úvěrovým trhem. Klienta tak provede celým procesem rychle a bez zbytečných komplikací. Co se klientovi zdá velmi složité, poradce má tak říkajíc v malíčku a cestu k úvěru tím velmi dokáže usnadnit. Každá instituce má svůj úzus, který na první ani druhý pohled pro žadatele nemusí být zřejmý.
PAVEL RÁLIŠ, MBA, zakladatel značky fin4Business
Foto: Pixabay
Zdroj: vitaPR