Zastavit růst cen je v současné době asi nejvážnější makroekonomický cíl, ovlivňující vše ostatní. Ekonomika, která ani při rostoucích cenách a téměř plné zaměstnanosti nezvyšuje HDP, nemá dostatečný exportní výkon, jejíž měna slábne a státní rozpočet se zadlužuje, nebudí dobrý dojem.
Investoři ztrácejí zájem a mohou nastat vážné problémy. Stokrát můžeme skloňovat různé vize počínaje digitalizací, přes nové supertechnologie a úspory energií až po úžasné vědecké perspektivy. Inflace je něco jako náledí, na kterém všechno klouže, auto nerozjedete a chůze je nanejvýš vratká a nejistá.
Pozornost se upírá na centrální banku a na vládu, což jsou v makroekonomice velcí hráči a koneckonců se k úkolu zbrzdit inflaci hlásí. Máme za sebou rok rostoucích a další rok velmi vysokých úrokových sazeb a všemožné snahy o úspory v rozpočtu. Stojíme před zvýšením daní, škrtáním dotací, ale inflace je pořád velmi vysoká a ještě pár měsíců se jí evidentně nezbavíme.
Znovu si připomeňme: to nejošklivější číslo popisuje růst cen za uplynulých 12 měsíců, tedy od září 2022 do září 2023 a podle různých propočtů je pořád blízko 10 %. Tento údaj stále ještě zahrnuje vysoké růsty cen koncem loňského roku. Naposledy letos v lednu poskočily ceny za jediný měsíc o 6 %! Pak už byl růst velmi mírný. Tento matematický efekt budeme sklízet příští rok, ale v té době se také očekávají různé dopady úsporných opatření vlády, růstu cen ropy na světových trzích a dopady oslabení koruny. To všechno mohou být zdroje dalšího cenového růstu. Zejména je ale otázkou, jak se bude chovat veřejnost, tedy spotřebitelé a firmy. Jaká očekávání převažují a co z toho vzejde.
Hodně napoví vývoj v lednu 2024 a mohl by to být moment rozhodující. Je neblahým zvykem českých obchodníků vyhlašovat na Nový rok nové ceny, pochopitelně vyšší. Stane se tak i letos? Troufnou si obchodníci zdražovat? Budou mít pocit, že se jejich zboží bude dobře prodávat i za vyšší ceny?
Největší obchodníci mají k dispozici velmi kvalitní průzkumy, znají chování a mentalitu svých zákazníků a dovedou dost přesně odhadnout jejich reakci. Dovedou si také spočítat, že drobný pokles odbytu může být při vyšších cenách ekonomicky výhodný, může být dočasný a mohou žonglovat se slevami a výprodeji, mohou připlatit na reklamy a trochu nás tím uchlácholit. Mohou ale také pohořet, protože v konečném důsledku záleží na nás, jak se rozhodneme. Koupíme nebo nekoupíme?
Bylo by nanejvýš dobré nekoupit. Vyhnout se všemu předraženému, všemu co momentálně nepotřebujeme a bez čeho se obejdeme. Ne kvůli těm pár korunám, ale kvůli celkové inflaci. Dramatický pokles prodejů je jediným důvodem, pro který by se ceny mohly zastavit nebo dokonce snížit. Zboží na pultech představuje riziko. Jsou to peníze, na které obchodníci, výrobci a dovozci netrpělivě čekají, které chtějí získat k úhradě svých nákladů a investic. Pokud by se jim nevraceli, musejí si je půjčit a to je drahé. Raději tedy sníží ceny, protože je to vyjde levněji.
Spotřebitel může jen velmi těžko odhadovat, které zvýšení cen je nutným důsledkem růstu nákladů, ale neznamená to, že by se nemohl svobodně rozhodnout. Neznamená to, že by se nemohl koncem roku trochu předzásobit a v lednu se uskromnit. Proměnit cenovou diktaturu ve spravedlivý souboj nervů rovného s rovným.
Viděli jsme statisícové demonstrace, zorganizované na sociálních sítích. Protesty, které vypadaly mohutně, ale po kterých nezbylo nic. Je zajímavé, že se dosud nenašla žádná nezisková organizace, která by se pustila do boje s inflací a pokusila se zorganizovat očekávání veřejnosti v otázce cen. Možná by ani nemusela být tak moc nezisková … kdyby se podobný projekt podařil, zisk by byl ohromný a pro všechny.
Pokud je výrobce, a po něm i prodejce, nucen zvýšit cenu, protože mu rostou náklady, dá se to pochopit. Nikdo ale nikdy přesně nespočítá, o kolik se má zdražit rohlík nebo košile, aby to pouze pokrylo rostoucí náklady na jejich výrobu. Spotřebitel se tím také nemusí zabývat – stačí, když si dobře rozmyslí, co opravdu potřebuje a co mu za ty peníze skutečně stojí. Nepřemýšlet je samozřejmě pohodlnější, ale také dražší a je to přesně to, k čemu nás obchodníci vedou – nakupovat a moc nepřemýšlet.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
