Mezi distributory televizního signálu, pozemního, satelitního a kabelového, se rozhořel spor ohledně financování státní kampaně k digitalizaci, respektive napadají se
z nekalých praktik či zvýhodňování jedné technologické platformy před druhými. Zjednodušeně řečeno, k prsu si stát přivinul pozemáře, sateliťáky a kabelovky od prsu odsunul. Ale popořadě.
V České televizi už nějakou dobu běží kampaň, vysvětlující důvody a možnosti přechodu u tzv. pozemního vysílání z jednoho kódování televizního signálu DVB-T na modernější DVB-T2. Co se týče důvodů, tak se obecně udává, že jde o rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady EU, u nás přijaté usnesením vlády a potvrzené zákonem 252/2017. Trochu škodolibě se chce říct, že takhle by to mělo Čechům stačit. Zabrblají si na unii něco o diktátu z Bruselu a na nový formát pak poslušně přejdou.
Pravda je však taková, že tento přechod si vylobbovali mobilní operátoři. Ve vzduchu nad zemí je totiž už poměrně plno a jsou potřeba další frekvence pro přenos dat. Uživatelé s chytrými mobilními telefony s full HD rozlišením totiž více než dříve fotí, k tomu ještě natáčí, a to vše sdílejí na sociálních sítích. Telefony jako černé hvězdné díry do sebe pohlcují kde co z běžného světa, kdejakou funkci – kamery, televize, PC. Moji synové ve věku deset a jedenáct let už se kupříkladu vůbec nedívají na televizi, i fotbaly a filmy sledují na svých mobilech se sluchátky v uších, sami natáčí a stříhají své vlogy. Dlužno dodat, že kdybych to nedoháněl usínáním u Kriminálky Las Vegas, tak mobily jsou u nás v domácnosti nejvytěžovanější „televizní“ periférií.
A teď k té státní kampani. Stát na ni uvolnil stovky milionů korun, někdy se hovoří o 350 milionech, někdy o čtyř stech. Ať tak či tak, číslo je to mimořádně veliké, jak mi vysvětlili kolegové marketéři, kteří vytvářejí reklamní budgety pro své klienty. K tomu se podívejme na strukturu příjmu televizního signálu u nás. Podle dat ČSÚ z 2017 se v 4,2 milionu českých domácností přijímá televizní vysílání ve 28 procentech přes satelit, v 16 procentech přes kabelovku, 7 procent má IPTV a 49 procent pozemní přenos.
A kde je osa sporu? Že stát, respektive za něj ČT, propaguje pouze pozemní televizní vysílání, byť jeho podíl je už menší než polovina a ten nadto ještě lineárně trvale klesá. Zároveň kampaň odkazuje pouze na webové stránky soukromé akciovky České Radiokomunikace. Což mimochodem ve spojení Česká televize a České radiokomunikace působí dojmem, že jde o státní subjekty. Protože není vysvětleno, že ČRA je běžnou obchodní korporací.
Diváci se tak nemohou dozvědět, že řešením přechodu na DVB-T2 může být i pořízení si kabelové či satelitní televize, které mají dohromady 44 procent podílu na trhu, tedy jen o pět procent méně než pozemní vysílání. Proto tito distributoři volají po tzv. technologické neutralitě. Jistě se dá pochopit chování ČRA, že si vyjednaly takový model podpory svého podnikání. Z pohledu vynakládání státních peněz to je ovšem přes čáru. Je to asi tak, jako by v ulici podnikali tři pekaři. Jeden pekl housky, druhý rohlíky a třetí dalamánky. A stát by dal peníze na kampaň jen tomu, co peče housky. Co za tím může být, těžko říct, že?
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
