Dopadlo to, jak jsme čekali. Digitalizace stavebního řízení v režii Pirátů se vůbec nepovedla. Systém je horší než starý, vyřízení žádostí se neúnosně protahuje a úředníci, kteří je mají na starost, dokonce uvažují o stávce. Tohle selhání jen podtrhuje celkově vadnou politiku progresivistů, kteří mají zjevně pocit, že dostatek bytů se zařizuje zdaněním a regulacemi.
Platí to jak pro ty domácí, tak evropské, kteří si vymysleli speciálního komisaře pro bydlení, ale přitom prosazují Zelený úděl, který ho jen zdraží. Inu, „socík“ jako vyšitý.
Česká pirátská strana je známá značnou kreativitou co se týká regulace sektoru. Od nápadu sledovat elektroměry, zda v domě někdo bydlí, přes návrhy speciálně zdanit volné byty až k omezování krátkodobých pronájmů (Airbnb). Vše s utkvělou představou, že bytů je vlastně moc, ale jsou nedostatkové jen kvůli hamižným „landlordům“. Že podle statistik naopak stoupá procento bytů nabízených k pronájmu, jaksi ignorují. I celkově jejich počet roste. Ale ne dost. Výstavba zkrátka neodpovídá poptávce.
Ovšem tuhle jednoduchou a pravdivou odpověď progresivisté nechtějí slyšet. „Smrdí“ jim totiž kapitalismem. Faktem je, že dnes mají zkrátka lidé na bydlení větší nároky, než za socialismu. Chtějí bydlet ve větším a v méně lidech. Často sami. Proto ani více jednotek s větší podlahovou plochou nestačí. Řešení? Modří už vědí: umožnit trhu aby se s problémem vyrovnal. Což mimo jiné znamená zkrátit a zjednodušit stavební řízení. Jenže právě na tomhle úkolu si vrchní Pirát Ivan Bartoš vylámal zuby…
Vymyslet nový digitální systém je evidentně složitější, než napálit nové daně. Můžeme to brát jako střet progresivistických iluzí s realitou. Pirátům se za to hodně lidí směje a ještě bude smát. Jde ovšem jen o vrcholek ledovce. Problém s byty se táhne desítky let a nevypořádala se s ním žádná vláda. Protože nikdo zatím nebyl tak odvážný, aby opravdu vsadil na trh. Dokonce i kabinety, kteří si říkali pravicové, zavedly v 90. letech tvrdou regulaci nájmů, která se jen obtížně a pomalu odstraňovala.
Toto prvotní pokřivení trhu se s námi táhne dodnes. Nejen, že nespravedlivě poškodilo majitele domů, ale vedlo také k rozdělení nájemníků na dvě třídy: ty, kteří měli, či zdědili regulovaný nájem a na ty, kteří nikoli. Což vytvořilo další diskriminaci a navíc vedlo k tomu, že každý se spíše sháněl po bytě s uměle sníženým nájemným, než by poptával novostavbu. Nyní už tento systém dvojích cen nefunguje, ale jeho dopady mají velkou setrvačnost. Tehdy vznikl deficit, který se jen těžko dohání.
Pokud by současná mladá generace měla někomu něco vyčítat, tak ne těm, kteří si za své postavili či koupili byt jako investici. Ale politickým garniturám, jež těm, co získali nájemní právo ještě za komunistů, takřka zdarma rozdali byty, zatímco pozdější ročníky se musejí postarat o bydlení vlastním úsilím. Přičemž kvůli pokřivení tržních principů je to daleko dražší a obtížnější, než by muselo být. Jde o přímo učebnicový příklad, jak špatná regulace vytváří nespravedlnosti a rozděluje lidi na privilegované a neprivilegované.
Bytů je pro potřeby lidí málo, jejich distribuce není rovná a stavbu nových drasticky omezuje byrokracie. Navíc obří prostředky, jež by mohly jít na podpory výstavby, mizí v tzv. sociálním bydlení, kdy stát platí šílené sumy za rodiny, které bydlí uboze v předražených ubytovnách. Tohle všechno opravdu nespraví bolševické nápady typu vyšší dědické daně, popřípadě zdanění dle věku (starší vyšší sazby a mladší nižší), či daně z nemovitostí, které skokově zvedla Fialova vláda.
Pomohlo by, kdyby se mohlo stavět rychleji a jednodušeji. Ale to by digitalizaci musel mít na starosti někdo jiný… A hlavně, ani geniální systém neodstraní byrokracii, která je zažraná hluboko v zákonech. Jako by nebylo dost domácího neštěstí, tak se na nás řítí ještě evropský Zelený úděl. Nové povolenky zdraží energie, teplo i stavbu, dlouhodobě hloupá klimatická politika snižuje růst a konkurenceschopnost a hrozí, že mladí budou perspektivně bez práce. Sny o lepším bydlení se opět vzdalují…
Ovšem staronová šéfka Evropské komise na Green Dealu trvá. Asi jí nevadí ani to, že se kvůli dalšímu zpřísnění emisních limitů a zavedení uhlíkových povolenek úplně na všechno musí Unie zřídit speciální sociální fond, z nějž se bude dotovat život těm, kteří kvůli nesmyslné zelené politice upadnou do bídy. Což budou v zemích EU minimálně desítky milionů lidí. Ve světle těchto skutečností působí absurdně, že Ursula von der Leyenová chce zřídit post komisaře pro bydlení. Jak tohle asi chce z Bruselu zařídit?
Jediným fungujícím způsobem, jakým by Evropská unie mohla podpořit větší dostupnost bydlení v členských státech, by bylo zrušení Zeleného údělu. Tím by se zvedla ekonomická aktivita a rozhýbaly investice včetně těch do výstavby domů. Takto se Komise jen bude snažit rozhazovat další dotace z koláče, který je i vinou klima hysterie menší, než by mohl být. Přerozdělováním chudoby však bohatství nevzniká. Chtělo by to odstranit zelený socialismus a obnovit v Evropě volný trh. To je řešení.
Nakonec průšvih, jímž skončil pirátský pokus o digitalizaci stavebního řízení, tak nějak zapadá do celkově katastrofické politicky evropských progresivistů. Ono kdyby se napřed proškrtaly byrokratické předpisy, tak by se systém stavěl snadněji. A kdyby Green Deal nedopadal tak tvrdě na stavební sektor, byla by výstavba mnohem levnější. Tak dlouho se bude zelená levice „starat“ lidem o bydlení, až nakonec nebude bydlet nikdo. Nechte si svůj módní klimatický komunismus a vraťte nám starý dobrý kapitalismus!
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
