Existuje klimatická krize? Může za ni člověk? Můžeme ji zastavit? Jediná přípustná odpověď ve “slušných” salonech na všechny tři otázky zní “ANO”. Kdo zpochybňuje tyto “pravdy”, šířené svorně vládami, velkými korporacemi, médii, aktivisty a zelenými lobbisty, dost riskuje.
Jako nositel Nobelovy ceny za fyziku John F. Clauser, který současnou nauku o klimatu označil za „masivní a šokující novinářskou pseudovědu“. V důsledku mu Mezinárodní měnový fond zrušil přednášku o (ne)spolehlivosti klimatických modelů.
Tohle je absurdní. Greta Thunberg bez odborných znalostí o klimatické vědě vystupuje před světovými ekonomy v Davosu, nobelista však nesmí přednést odborný názor na klimatické modelování. Proč? Protože má pravdu v tom, že už dávno nejde o vědu, ale o ideologii. Či spíše pseudo náboženství. Kacíři nedostanou grant na výzkum ani prostor k vystoupení. To však jen na okraj. Daleko důležitější je, co také řekl Clauser: že skutečným reálným a velkým problémem je, jak zajistit lidem slušnou životní úroveň a dostatek energie.
Z klimatu se stalo velké téma, neustále jsme zahlcováni proudem informací. Bohužel jednostranných. Vytvořit si nezávislý názor je prakticky nemožné. Navíc jde o komplikovaný problém. Což se pozná i podle toho, na co upozorňuje kvantový fyzik John Clauser: neexistují spolehlivé predikce, jak se bude globální počasí dále vyvíjet. Většina modelů značně přestřelovala zvyšování teploty. Nyní naopak roste rychleji – ne však kvůli zvyšování emisí, ale jejich snížení, protože čistší atmosféra propouští více slunečního záření.
Propaganda je masivní, spolehlivost předpovědí slabá, otevřená svobodná diskuse neexistuje, míra hysterie eskaluje. Můžeme se i v této situaci zachovat racionálně a moudře? Ano. Stačí si vše logicky srovnat a zachovat se podle toho. Položme si pár prostých otázek:
1. Bude se globální teplota stále zvyšovat?
2. Má na tom hlavní vinu člověk?
3. Můžeme to zastavit?
4. Lze se adaptovat na změny klimatu?
Odpověď na první dvě otázky zůstává nejasná. I kdyby měli pravdu ti, kteří tvrdí, že je kladná, tak to nic neznamená, neboť zcela jistě není v našich silách významně brzdit klimatické proměny. I kdyby šlo o stoprocentní důsledek antropogenních emisí skleníkových plynů, tak my nejsme schopni s tím během pár desítek let něco udělat. To lze snadno zjistit porovnáním cílů obsažených v Pařížské dohodě a množství emisí, jež dle vědců máme ušetřit, abychom udrželi zvýšení teploty v mezích 1,5 °C oproti předprůmyslové éře.
Do roku 2100 by se emise musely snížit o 6 400 miliard tun ekvivalentu CO2. Ale v Paříži se státy světa dohodly, že mezi lety 2016 až 2030 omezí produkci o 64 miliard tun CO2. Neboli jen o jedno procento požadovaného množství. I kdyby tyto cíle byly plněny (jako že mimo Evropskou unii většinou nejsou), tak před námi stále zůstane 99 % práce. To je nesmysl, fosilní paliva tvoří šest sedmin světové potřeby energie. V podstatě stejně, jako když začala válka s uhlíkem. Snížit jejich podíl rychle na nulu lze jen za cenu vymření miliard lidí.
Držme se toho, co radí Clauser. Zajistěme dostatek jídla, energie a dobrý život pro osmi miliardovou populaci. Pravdu má i rektor České zemědělské univerzity Petr Sklenička. Klimatickou změnu nevypneme, řekl Hospodářským novinám. A dodal: “Adaptační opatření máme plně ve svých rukou. Uvedu absurdní příklad: i kdyby se celý svět na adaptaci vykašlal a Česká republika by se na změnu klimatu adaptovala… žilo by se u nás lépe”. Zatímco když se ostatní vykašlou na snížení emisí, tak si nepomůžeme, když je snížíme…
Nekonečná schopnost přizpůsobení se je komparativní předností našeho druhu. Zatímco o odpovědích na první dvě otázky se můžeme donekonečna dohadovat a říci “ANO”.
Odpověď ANO u třetí otázky znamená smířit se s masovým vymíráním. Adaptaci zvládneme, a to s daleko nižšími náklady, než kolik nás stojí marný boj s klimatickými změnami. Ty se totiž děly, dějí a budou dít i bez nás, zato my tu zůstaneme jen za podmínky, že se s nimi vyrovnáme. Platilo to i pro starověké civilizace, jež často čelily prudkým proměnám prostředí.
Tisíce let předtím, než jsme začali používat fosilní paliva, se stávalo, že během jedné generace zmizely původní možnosti obživy. Společnosti, které byly silné, dobře řízené a měly schopnost zajistit si materiální zdroje, je dokázaly přežít. Zanikly ty, které tyto výhody postrádaly. Bude to platit i tentokrát. S dostatkem technologií, peněz a energie se nemusíme bát budoucnosti. Ale pokud budeme pokračovat v zelením šílenství a v důsledku zchudneme a nebudeme mít dost elektřiny, zařadíme se mezi poražené.
Green Deal je direktivní, omezuje podnikání a osobní svobody, vede k hospodářskému úpadku. Za posledních patnáct let, kdy jsme v EU začali uhlíkově bláznit, vzrostla ekonomika USA o 86 %, zatímco eurozóny jen o 6 %. A přestože jsme povinně vsadili na elektromobily, tak zaostáváme za americkou Teslou, japonskou Toyotou, a dokonce za Číňany. Ti všichni mají lepší, pokrokovější, či levnější baterie. Čím to je? Nejspíše v tom, že zatímco v EU regulujeme, jinde prostě podnikají.
Plavíme se na lodi bláznů. Jako jediní obětujeme vše snižování emisí. Jiní nás ekonomicky předbíhají. Nemyslíme na adaptaci. Snad slepě věříme, že změny klimatu zastavíme. A zřejmě sami! Druzí se k nám v sebevražedném úsilí nepřidávají a jdou za klimatickými cíli jen tak rychle, aby si nepodsekli růst a nevydali se ze všech peněz. Chudneme, přicházíme o náskok v technologiích, energii i velký kus svobody. Poslední Evropané vezmou kyje a sníží svou uhlíkovou stopu na nulu tím, že se vrátí k životu v jeskyních…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
