Dle nejnovější dat Eurostatu z roku 2021 dosahuje průměrné pokrytí území vysokorychlostním internetem v celé EU hodnoty 70 %, což je pro evropský rozvoj digitalizace výborná zpráva. Smutné však je, že tento pomyslný žebříček pokrytí můžeme zařadit mezi hromadu dalších, kde stojí Česká republika téměř na samém chvostu.
Unijnímu průměru se totiž ani zdaleka nepřibližujeme. Vysokorychlostním internetem je u nás pokryto 52,5 % území, přičemž v méně osídlených oblastech je to pouze 7 %. Hůře jsou na tom pouze Řecko, Kypr, Itálie, Rakousko a Chorvatsko. Naopak v čele žebříčku stojí Malta, Lucembursko, Španělsko, Lotyšsko, Nizozemsko nebo Portugalsko, kde míra pokrytí území přesahuje dokonce 90 %.
Zdroj: Eurostat
Proč je to problém?
Vysokorychlostní digitální infrastruktura je zkrátka něco, bez čeho se v budoucnu neobejdeme. Přicházejí nové technologie, zvyšuje se přenosová rychlost, obrovské objemy dat tečou obousměrně v reálném čase, přejeme si automatizovat procesy, zefektivňovat výrobu díky zapojení zařízení internetu věcí a mnozí z nás ovládají celou domácnost pomocí mobilního telefonu.
Sebelepší technologie ale nemohou nikdy v budoucnu dobře fungovat bez spolehlivé komunikační sítě. Je to asi jako kdybychom nakoupili rychlovlaky a chtěli s nimi jezdit po starých rezavých kolejích. Pomineme-li tedy fakt, že zařadit se v tomto extrémně důležitém žebříčku na chvostu je ostuda, znamená to pro tuzemský rozvoj digitalizace především také obrovskou brzdu.
Co s tím?
Na to by byla odpověď poměrně jednoduchá. Zkrátka kopat, pokládat optické kabely a budovat vysílače. Důležitější je možná klást si otázku čí je to vlastně zodpovědnost. Měst? Krajů? Státu? Mobilních operátorů a poskytovatelů internetu? Dotačních programů na tyto účely je celá řada a o nedostatečné nabídce služeb ze strany poskytovatelů připojení to také nebude.
Zádrhel je často už na straně městských zastupitelstvech, která po poskytovateli připojení často požadují nesmyslně vysoké poplatky za věcná břemena spojená s budováním infrastruktury a investice se tak firmám nemůže vyplatit. Ale co hůř, někteří zkrátka nepovažují rozvoj vysokorychlostního připojení za svou prioritu, protože to přece bude problém až příští politické reprezentace. Tímto zdravím vedení městské části Praha-Benice, kde si místní obyvatelé musejí řešit vysokorychlostní připojení každý po své ose a rozbíjet chodníky a silnice kvůli optickým kabelům je tabu.
MICHAEL FANTA, analytik CETA, výzkumný pracovník UJEP
Foto: Pixabay
Zdroj: Michael Fanta
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
