Některá – jinak celkem běžná – slova mohou mít v různých kontextech různě zabarvený význam. Z jindy zcela nevinného výrazu se může stát urážka, z neutrálního pojmu – dejme tomu z ekonomické oblasti – všeobecný strašák.
Mezi taková slova patří například inflace. Dokud Česká národní banka tlačila na to, aby dosahovala alespoň dvou procent, byla většině lidí celkem lhostejná. Teď, když je dvou, ale ciferná, většinu z ní mrazí v kostech.
Podnikatelé nejsou výjimkou, zvlášť ti malí a střední.
Z pohledu celkové ekonomiky výroby totiž inflace dopadá na malé a střední podniky více než na velké. Často se kvůli své „velikosti“ pohybují na trzích s vyšší mírou konkurence, a ta omezuje schopnost přenést drasticky zvýšené náklady výroby, zejména energií, na spotřebitele.
Malé a střední podniky tak v dnešní inflaci hrají roli jakéhosi nárazníku, kdy jsou nuceny brát drahotu více na svá bedra a nepropouštět ji tak rychle mezi spotřebitele.
Stoupající inflace samozřejmě zvyšuje také tlak na růst mezd, a to ve všech podnicích bez ohledu na jejich velikost. Malé a střední firmy mají alespoň tu výhodu, že nebývají vázány kolektivní smlouvou se silnými odbory. Zvyšují platy svým zaměstnancům proto, že jsou s nimi v blízkém kontaktu a lépe cítí jejich situaci, ne kvůli síle odborů.
Česká republika patřila v uplynulém desetiletí mezi evropské země s nejvyšším růstem reálných mezd. Inflace byla relativně nízká, a tak téměř jakýkoli jejich růst se projevil jako růst mezd reálných – lidem rostl životní standard. Mzdy rostly rychleji nejen než inflace, ale dokonce i rychleji než rostla ekonomika jako taková.
Mnoho let jsme měli zároveň nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. Nedostatek lidí pociťovaly malé a střední podniky ještě více, než velké. Ty mají většinou relativně zavedenou a stálou poptávku. Mezi malými a středními podniky je už z jejich vlastní podstaty více rychle rostoucích firem, nebo dokonce začínajících firem, které potřebovaly expandovat, a bránil jim v tom právě nedostatek pracovní síly. Ten postupně vytěsnil „nedostatek poptávky po výrobcích“ coby primární bariéru dalšího růstu.
Nyní je v mnoha sektorech hlad po pracovnících ještě vyšší. Často v jiných oborech než před covidem, a ochota pracovníků navrátit se do standardního zaměstnání – které může příští lockdown zase ohrozit – je celosvětově menší. A tak malé a střední podniky pociťují růst mezd více, přesto se k němu staví vstřícně.
Jejich hlavní konkurenční výhoda na tuzemském turbulentním trhu práce ale tkví v něčem jiném.
Cesta na vrcholné pozice v těchto firmách je většinou mnohem kratší, než v korporacích. Znamená to mimo jiné, že se pracovník mnohem dříve dostane ke skutečně odpovědným úkolům, což jsou pro něj důležité body v životopise, pokud se jednou rozhodne změnit zaměstnání. Díky praxi v menší firmě tak takový člověk mnohem rychleji zvyšuje svou tržní cenu.
JOSEF JAROŠ, předseda představenstva Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR
Foto + Zdroj: Spindoctors
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
