Ukázkovým případem, jak nedomyšlená legislativa nesmyslně přidělává práci úředníkům i občanům, je správa pojistného na sociální pojištění osob, které mají
vedlejší příjmy jako OSVČ.
Jestliže si vedle svého příjmu občas přivyděláte občasným drobným podnikáním, poskytováním ubytování nebo třeba jako příležitostný autor, nevyhnete se tomu.
Pokud očekáváte jakkoli drobný výdělek tohoto druhu, musíte bez odkladů vyplnit registrační tiskopis nejméně na třech úřadech. Správa sociálního zabezpečení není výjimkou. Řekněme, že ve volném čase, po pracovních směnách v zaměstnání, napíšete knížku pro děti a za autorská práva jednorázově získáte dvacet tisíc korun. Začnete registrací. To se píše rok 1. Začátkem roku 2 podáte přiznání k dani z příjmů, zaplatíte daň. Podáte hlášení na zdravotní pojištění, zaplatíte drobné pojistné. Podáte hlášení na správu sociálního zabezpečení, zde ovšem nic nezaplatíte, protože se vejdete do ročního osvobozeného limitu, který je nyní u vedlejší činnosti 35 976 korun.
Oddychnete si, máte hotovo. Knížka se prodává, dětem se líbí, máte radost. V dubnu roku 3 dostanete výzvu od správy sociálního zabezpečení, abyste napravili velkou chybu. Nepodali jste totiž hlášení, které se od vás očekává jako od registrované OSVČ. Prima, vysvětlíte si to, obešlo se to bez pokuty, vyplníte opět nulové hlášení a vyplníte tiskopis, kterým zrušíte svou registraci. Pro jistotu to uděláte i u zdravotní pojišťovny. Příběh ale pokračuje. Nakladatelství hlásí, že je kniha rozebraná a probíhá dotisk. A před Vánoci vám přistane na účtu dalších patnáct tisíc korun. Ptáte se, jestli byste se jich nemohli vzdát ve prospěch sirotků, protože vám kazí svátky představa dalšího trojboje v podobě daňového přiznání, hlášení zdravotní pojišťovně, registrace na okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) a hlášení tamtéž. Ale to nejde. Peníze si dejte, komu chcete, ale administrativního jha vás to nezbaví.
Přichází rok 4. Najímáte si daňového poradce, kterému za všechny splněné povinnosti odevzdáte třetinu svého autorského honoráře. V létě už ale znovu řešíte dilema, zdali svoji registraci opět rušit.
Co kdyby přišel zase nějaký doplatek honoráře? O prázdninách se vám problém vykouří z hlavy, žádné peníze nedorazí, ale v dubnu roku 5 vám výzva OSSZ opět připomene, že jste provinilec zralý na pokutu. Zkoušíte revoltu. Místo hlášení napíšete úřadu e-mail, že jste neměli žádné příjmy. Marné! Podle zákona to nestačí. Chtějí od vás vyplnit nulové hlášení – jako by to nebylo v podstatě totéž.
Celý cyklus se takto otočí ještě jednou a jsme někde v roce devět nebo deset. Nikdy vám nevznikla platební povinnost. Máte za sebou několik odhlášek a přihlášek k pojistnému, několik hlášení s nulovým výsledkem. A také několik výhrůžek pokutami. Počítáte svůj ztracený čas, čas lidí, se kterými jste se radili nebo jim i platili za pomoc, a koneckonců hlavně čas úředníků sociální správy, kteří jsou nuceni vykonávat tak hloupou práci. Platíte je přece také ze svých daní.
Rodí se ve vás myšlenka na občanskou neposlušnost. Co třeba nechat si uložit pokutu, vést o ni spor a zeptat se časem snad i Ústavního soudu, jestli náš stát vykonává správu věcí veřejných přiměřeně, tak aby občana zbytečně nezatěžoval a neplatil úředníky za úplně zbytečnou práci? Jenže se ukazuje, že i tady máte smůlu. Rychle zjistíte, že sociální správa pokutami vyhrožuje, ale neukládá je, ani když ji o to požádáte. Museli by jich totiž vydat desetitisíce za delikty bez jakýchkoli škodlivých následků.
Kolik lidí takto zbytečně tráví drahocenný čas? Kolika lidem je každoročně vyhrožováno nesmyslnými pokutami? Malá čísla to nebudou.
A jak to řešit? Drobnou legislativní změnou. Úřad přece může vyjít z právní fikce, že nepodané hlášení rovná se nulový odvod, a rovnou jej tak vyměřit. Anebo se pro tento účel alespoň spokojit s prostým oznámením poplatníka. Pokud zalže, je to snad větší nepravda než nesprávně vyplněný nulový formulář hlášení?
VLASTIMIL SOJKA, daňový poradce a jednatel společnosti KODAP
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
