Čína je světovým lídrem v rozvoji obnovitelných zdrojů energie s instalovaným výkonem přes 1 482 GW. Přesto v roce 2025 připojuje k síti nové uhelné elektrárny rychleji než kdykoliv za poslední desetiletí. Jak je možné, že země, která slibuje uhlíkovou neutralitu do roku 2060, staví na uhlí víc než kdy dřív?
Když se řekne Čína, mnozí z nás si představí obrovské solární farmy a větrné turbíny, které symbolizují zelenou budoucnost. A není divu – k srpnu 2025 dosahuje instalovaný výkon obnovitelných zdrojů v této zemi neuvěřitelných 1 482 GW, což tvoří přes 59 % celkové kapacity výroby elektřiny, jak uvádí Čínská národní energetická správa (NEA). Jen v první polovině letošního roku přidala Čína 210–212 GW solární a 50 GW větrné energie. A přesto, jako by se minulost nechtěla vzdát, stejná země v roce 2025 připojila k síti uhelné elektrárny o výkonu 21 GW – nejvíce za první pololetí od roku 2016. Jak je možné, že se zelená revoluce a uhelný boom odehrávají současně?
Historický stín uhlí
Čína byla dlouhé dekády největším spotřebitelem uhlí na světě. Ještě v letech 2010–2020 přesahovaly její uhelné kapacity 1000 GW, zatímco obnovitelné zdroje byly jen v plenkách. Ačkoliv od roku 2015 začal růst podíl větru a slunce, uhlí zůstávalo pevnou základnou energetického mixu. Když v roce 2020 Peking oznámil ambiciózní cíl dosáhnout vrcholu emisí CO2 do roku 2030 a uhlíkové neutrality do roku 2060, zdálo se, že se karta obrací. Jenže od roku 2022 sledujeme opak – prudký nárůst nových uhelných elektráren. Podle Centra pro výzkum energií a čistého vzduchu (CREA) zahájila Čína v roce 2024 výstavbu elektráren o kapacitě 94,5 GW, což je nejvíce od roku 2015. A letos? Jen za první čtvrtletí 2025 bylo schváleno dalších 11,29 GW.
Proč uhlí, když máte slunce a vítr?
Tak proč tento paradox? Čínská vláda argumentuje pragmaticky. Uhlí je pro ni pojistkou stability. S rostoucí spotřebou elektřiny – odhaduje se, že v roce 2025 dosáhne výroba 10 600 TWh – a nestabilitou obnovitelných zdrojů potřebuje Peking spolehlivý záložní zdroj. „Uhelné elektrárny jsou nezbytné pro vyrovnání kolísání větru a slunce,“ zdůvodňuje Národní rozvojová a reformní komise (NDRC). Navíc nové elektrárny jsou modernější a efektivnější než staré, což má omezit emise. Kritici, včetně mezinárodních organizací jako Global Energy Monitor (GEM), varují, že tento přístup podkopává čínské klimatické závazky. Masivní emise CO2 – i když podle CREA klesly o 1,6 % v roce končícím květnem 2025 – ohrožují globální cíle Pařížské dohody. A co víc, přetlak uhelných kapacit může brzdit integraci obnovitelných zdrojů do sítě.
A jak se nás dotýká čínský uhelný boom?
Přímo možná nijak, ale nepřímo hodně. Globální trhy s energiemi jsou propojené jako pavučina – když Čína staví na uhlí, ovlivňuje ceny fosilních paliv i elektřiny. Vyšší globální emise navíc komplikují naše vlastní klimatické závazky v rámci EU. A je tu ještě jedno riziko, na které upozorňují analytici: rostoucí závislost Evropy na čínských technologiích pro obnovitelné zdroje. Pokud Čína upřednostňuje uhlí před plnou transformací, může to znamenat strategickou nevýhodu pro nás, kteří se snažíme o rychlý přechod na zelenou energii. Jak dlouho můžeme spoléhat na dodávky solárních panelů a baterií z dílny, která sama staví na černém zlatě?
Podle odhadů CREA bude Čína pokračovat ve výstavbě uhelných elektráren minimálně do roku 2027, a to i přes očekávaný růst obnovitelných zdrojů o dalších 200–400 GW jen v letošním roce. Globální tlak na Peking roste, a lze předpokládat, že mezinárodní kritika může časem přinést změnu kurzu. Klíčem bude modernizace přenosové sítě a rozvoj flexibilních zdrojů, které by mohly nahradit uhlí jako zálohu. Pro nás v Evropě zůstává výzvou diverzifikace dodávek a snížení závislosti na čínských technologiích.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: n-tv.de, CREA, NEA, China Electricity Council
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
