Schmarcz: Hnůj, prachy a pot. Agrobaroni a jézéďáci fungují na stejných principech jako drogové kartely 

09.03.2024, Autor: Martin Schmarcz

96 votes, average: 3,72 out of 596 votes, average: 3,72 out of 596 votes, average: 3,72 out of 596 votes, average: 3,72 out of 596 votes, average: 3,72 out of 5
Schmarcz: Hnůj, prachy a pot. Agrobaroni a jézéďáci fungují na stejných principech jako drogové kartely 

Na to, jak dávají málo, jsou s nimi moc velké problémy. Obří agrokombináty přispívají k hrubému domácímu produktu minimálně a polykají hromadu dotací, jež často převyšují jimi zaplacené daně. Zato ale mají velkou vydírací sílu.

Co vyvádějí agrobaroni a jézéďáci právě nyní, by mělo být příslovečnou poslední kapkou. Topí se v penězích, protože lidem nehorázně zdražili jídlo a teď chtějí po daňových poplatnících další miliardy. Vláda by jim měla říci „už dost!“ Navíc zemědělská impéria dusí sedláky, tradiční hospodáře s půdou. 

Kdo že to vlastně dorazil do Prahy dělat bordel, působit zácpy, dopravní nehody a sypat hnůj? Šlo o reprezentanty velkých hráčů sdružených v Agrární komoře a Zemědělském svazu. V nich rozhodují holdingy typu Agrofertu (vzniklé typicky v 90. letech nepřátelským přebíráním jiných firem za levné úvěry získané díky protekci z polostátních bank) a bolševičtí jézéďáci, kteří ukradli půdu skutečným vlastníkům a jen si pozměnili původní název, který zněl Svaz JZD. Stafáž jim dělají podniky střední velikosti. 

Sedláci sdružení v Asociaci soukromého zemědělství do Prahy nepřijeli. Proč? Za prvé mají na jaře práci na vlastních polích, nemohou si dovolit ztrácet čas a nechat techniku místo hluboké orby hluboce štvát slušné občany. Především však s tímto protestem nesouhlasili. Raději při jednání s ministrem zemědělství řeší skutečné problémy zemědělství, které je třeba řešit reformou Zeleného údělu: odstraněním zbytečné byrokracie a regulací, stopnutím omezování plochy obdělávané půdy, či zákazů fosilních hnojiv… 

Zato agrárním kolosům nejde o nic jiného, než o další navýšení zisků. A to na úkor těch, které okradli zdražením potravin. Nyní chtějí po daňových poplatnících, aby zacálovali snížení sociálního pojistného, maximální národní dotace a nedanění evropských dotací. Když si vezmeme, že takový Agrofert dostává subvence až dvě miliardy ročně, tak jsme na dodatečném bezpracném výdělku nějakých čtyřista (400) milionů! To je dost. Jen pro jeden z velkých holdingů. Za to už se vyplatí organizovat nájezd na Prahu… 

Nejde ale „jen“ o prachy. Jde o to, že hýčkáním a vykrmováním agrobaronů by vláda podpořila zdražování potravin, snižování jejich kvality a zadělala si na politický problém. Monopolizace českého zemědělství, kdy pár hráčů tvoří vertikální monopol od osiv, hnojiv, uskladnění produkce až k jejímu zpracování, vede k vysokým cenám, horšímu jídlu a potlačuje konkurenci. Není divu, že po útoku agrárníků na Prahu ministr zemědělství řekl, že jim nakonec nepřidá dvě již připravené miliardy. 

Přesto by kabinet měl ony peníze navíc uvolnit. Ale rozdělit je výhradně mezi malé a střední firmy, aby podpořil hospodářskou soutěž. Situace v oboru se 

podobá spíše hierarchii drogových kartelů, než civilizovanému tržnímu hospodářství. Pro „pěšáky “je tu dřina, pot, slzy a riskantní podnikání, pro bosse tučné zisky. Bohužel tomuto problému není věnováno moc pozornosti. Zemědělství a potravinářství vytváří sotva čtyři procenta HDP. V prvovýrobě pracuje méně než sto tisíc lidí. Takže nestojí za to se tím zabývat? Omyl.

Zemědělství je strategické odvětví, které má velkou páku nejen v domácí, ale i v evropské politice. Ostatně to právě vidíme v Praze, Bruselu, Paříži, Berlíně… Společná zemědělská politika schlamstne zdaleka největší část rozpočtu EU. Konkrétně třetinu. V penězích to dělá 55 miliard euro ročně. A protesty sedláků proti Zelenému údělu mění postoje vlád i silných frakcí v Evropském parlamentu. To poslední je nakonec pozitivní. Což se ale netýká českých agrokombinátů, ty vezou hnůj do Prahy, místo aby tlačily v Bruselu.

Bodejť by si agrobaroni stěžovali. Čerpají často více dotací, než jaké platí daně. Konkrétně Agrofert získal v roce 2021 2,25 miliardy a státu odvedl jen 1,33 miliardy korun. Ale i ti, kteří do státní kasy přinesou více, než získají veřejné podpory, si díky subvencím výrazně zvyšují zisky. V tom je právě ta nemravnost: že ti, kteří jsou bohatí, sahají do kapes těm, kteří už jim zaplatili za předražené jídlo. Požadavky na další dotace, snížení odvodů a daní tak nemají pokrýt ztrátu, ale pořádně zvednout už beztak dobré výdělky. 

Tohle není v zájmu občanů Česka. Levnější a lepší potraviny lze koupit po celé Evropské unii. A pokud máme někoho podpořit, tak malé a střední firmy, jež přinášejí konkurenci a vyšší kvalitu. Přitom ty musejí ve všem poslouchat obry. Vůbec nejhůře jsou na tom podniky střední velikosti. Příliš velké, aby se mohly snadno přizpůsobit a najít nová odbytiště a příliš malí, aby nebyli plně závislí na zpracovatelských a skladovacích kapacitách kolosů typu Agrofertu. Mají jen tři možnost: podřídit se, prodat firmu holdingu, nebo zkrachovat. 

Ano, takhle přesně fungují drogové kartely. Nejlépe jsou na tom velcí bossové, kteří sami nic neriskují, ale ovládají „velkoobchod“ a bez nich se nedostane žádné zboží na trh, ani ti pod nimi si bez jejich svoleni nic nevydělají a musejí se s nimi dělit o zisk. Pěstitelé, drobní dealeři a středně velké rodiny, všichni je musejí poslouchat a oni shrábnou zdaleka největší podíly. Agrobaroni, nebo narkobaroni? Produkt je jiný, zákony byznysu stejné. Je na čase tuto mafiánskou strukturu rozbít. 

Jako u drog se u potravin kupující zajímají jen o konečnou cenu, ne o to, jaká pravidla platí v oboru. Asi by měli. Vysoké ceny a nízká kvalita jsou přímým důsledkem toho, že z desetitisíců zemědělských subjektů vše řídí jen pár desítek největších. Oni diktují pravidla. Drobným a středním zemědělcům, spotřebitelům – a jak nyní vidíme, chtějí si došlápnout i na vládu. Zde narazili. To je dobře. My je nepotřebujeme, oni potřebují stát, aby z něj ždímali peníze. V zájmu demokracie a spravedlnosti by jim kabinet neměl ustoupit ani o píď. 

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to 

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Schmarcz: Ve volbách jde hlavně o nabídku budoucnosti, ale kampaň se nese ve stínu minulosti

18.09.2025, Autor: Martin Schmarcz

Jak budeme v Česku žít? Nejspíše pořád relativně dobře. Ne díky politikům, ale protože prostě naše země patří mezi nejvyspělejší na světě a to nezmizí jen tak. Žádný z kandidujících subjektů však nepůsobí dojmem, že ví, jak dojít k vyšší prosperitě a především, že má sílu a vůli to naplnit. Základem je negace, nenávist a odsouzení minulosti - ať už za ni může kdokoli. Pak je zde hromada frází a populistických slibů. Budovatele lepší budoucnosti byste hledali marně.

Největší vodní elektrárna v Africe. Naděje nebo důvod sporů?

17.09.2025, Autor: Vojtěch Benda

Etiopie je jedním z nejchudších států na světě. Její zemědělství je silně závislé na podnebí a podstatná část země není elektrifikovaná. Slavnostní otevření jedné z 20 největších vodních elektráren na světě přináší  obyvatelům naději, že se jejich životy výrazně zlepší. Navzdory tomu přehrada na Modrém Nilu vyvolává obavy Egypta a Súdánu. Obě země se obávají nedostatku sladké vody.

Obrana koupí zbraně České zbrojovky za čtyři miliardy korun

15.09.2025, Autor: Marek Hájek

Ministerstvo obrany uzavřelo s Českou zbrojovkou smlouvu za 4,26 miliardy korun na dodávky zbraní pro armádu až do roku 2031. Je to další krok v modernizaci našich ozbrojených složek, nebo jen drahý podpis bez záruk? 

Schmarcz: Armáda jako drahý koníček? Ani nápad, zbrojení je dobré pro byznys

13.09.2025, Autor: Martin Schmarcz

Opozice brblá, že armáda je drahá. A že raději máme šetřit peníze pro „našelidi“. Zejména její proruská část, ANO alespoň uznává růst výdajů na obranu coby nutnost v čase, kdy Moskva čím dál více chřestí zbraněmi. Ale i kdyby tvrzení o „zbytečnosti“ větších investic do vojska nebylo vrcholně nezodpovědné, je navíc hloupé.

Jaderná renesance: Sázka na čistou energii, nebo riskantní hazard?

10.09.2025, Autor: Josef Neštický

Jaderná energie zažívá letos nevídaný comeback. Rostoucí poptávka po čistých zdrojích a globální investice přesahující 60 miliard dolarů slibují novou éru, ale investoři zůstávají opatrní – vysoké náklady, regulační nejistoty a stín minulých katastrof zůstávají. 

Švehla: Jásání kolem růstu příjmů je zrádné

10.09.2025, Autor: Martin Švehla

Tak jsme se na začátku září dozvěděli, že rostou reálné příjmy, a že je tedy česká ekonomika ve formě. Na zpravodajských webech se ve stejný den objevil titulek “Průměrná mzda reálně vyrostla o 5,3 procenta, je 49 402 korun”, což je velmi zavádějící interpretace jinak správných čísel. Podívejme se na realitu.

Švehla: Volkswagen – příliš velká firma se s klienty moc nebaví

05.09.2025, Autor: Martin Švehla

Moderní auta poskytují nejen jízdní vlastnosti, ale také určité schopnosti, které bychom mohli shrnout jako informační komfort: navigace nejen ukazuje cestu, ale nabízí také objízdné trasy v případě dopravních omezení, sleduje povolenou rychlost, jízdní pruhy a v případě selhání řidiče koriguje jízdu. Všechno dohromady pak řídí software, který se do auta nahrává a také se aktualizuje.