Místo debaty o stravenkách je zrušme. Je to relikt socialismu

14.08.2019, Autor: Petr Vrabec

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Místo debaty o stravenkách je zrušme. Je to relikt socialismu

Označit provozování poukázkového systému za lichvu je neférovým útokem proti řádnému podnikání. Takové nařčení vychází z hluboké neznalosti fungování stravenkových firem,“ reagoval tento týden na výtky maloobchodníků předseda Asociace provozovatelů poukázkových systémů David Rýc. Ano, jistě, jsou to silná slova, akorát nepostihují hlavní podstatu problému.

Tu obnažila až ministryně Schillerová svým návrhem, aby bylo zaměstnavatelům umožněno dát zaměstnanci místo stravenky stokorunu a tu, stejně jako u stravenky, si odečíst z daní. A tady by nás mělo logicky napadnout: Proč by měl stát dotovat, respektive subvencovat něco, z čeho nemá užitek? Tedy, pokud neexistuje nějaká studie, že najedený zaměstnanec vytváří vyšší přidanou hodnotu při výkonu svého povolání než zaměstnanec nenajedený. Ne, to je žert, taková studie nemůže existovat.

Stravenky nás provázely a provázejí od základní školy po celou dobu studií. Za komunistů pak člověk nastoupil do zaměstnání a buď chodil do závodní jídelny nebo zaměstnavatel sjednal s nějakou restaurací v blízkém okolí, že tam budou chodit jeho zaměstnanci a „platit“ stravenkami. Za tím ale byl politicky ideologický projekt komunistické zvůle, protože najedení občané nebudou protestovat proti státnímu zřízení. To si mohl Havel gatě roztrhat, když byly obědy pro pracující lid a svačiny a obědy pro jejich děti ve školách.

Tenhle komunistický sentiment, jako jeden z mnoha, pak překročil osmdesátý devátý a „pravicové“ Klausovy vlády jej posvětily státní subvencí. Za třicet let ten systém hypertrofoval až tak, že už nám nepřijde divný, pokřivený, stal se samozřejmostí, kdyby chtěl stát sebrat lidem stravenky, bude další revoluce.

Přitom, proč by drobný živnostník, který při čerpání úvěru na své podnikání platí úroky, měl ještě v daních platit státní subvenci na obědy bankovních úředníků? Jestli si chce banka udržet své zaměstnance, ať jim k výplatě platí ještě obědy, samozřejmě, akorát proč by jí na to měla zprostředkovaně přidávat třeba ta drobná instalatérská firma?

Obhájci říkají: No, ale i ten drobný instalatér si může obědy pro sebe a své dva zaměstnance odečíst z daní! Hahaha! Může, ale k tomu zároveň na daních odevzdá i na třeba dva tisíce zaměstnanců v ústředí nějaké banky. Je tedy v nerovné situaci, protože tady je rozhodující počet. Další věcí je, že procenta stravenkářů zdražují obědy o x procent a kdyby nebyly stravenky, možná by byl oběd nadále pod sto korunami. Nadto, když si spočteme výši odečtu, je to cca 145 miliard korun, které se nedaní. Což je nějakých 27 miliard pro státní rozpočet. To je skoro patnáct let provozu nestátních sociálních služeb, na něž teď stát prý peníze nemá. Aneb, za rok „prožerou“ na obědech zaměstnanci fungování jedné generace hospiců. Včetně státních zaměstnanců a zaměstnanců místní samosprávy.

Proto bychom měli tenhle komunistický relikt zrušit, ať si každý platí obědy komu chce, když to bude považovat za nutné. Ale ať to neplatíme my ostatní. Zvlášť, když na nás teď soudružka Maláčová, prý pro naše dobro, chystá vyšší odvody, protože jí krachuje důchodový systém.


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Schmarcz: Ve volbách jde hlavně o nabídku budoucnosti, ale kampaň se nese ve stínu minulosti

18.09.2025, Autor: Martin Schmarcz

Jak budeme v Česku žít? Nejspíše pořád relativně dobře. Ne díky politikům, ale protože prostě naše země patří mezi nejvyspělejší na světě a to nezmizí jen tak. Žádný z kandidujících subjektů však nepůsobí dojmem, že ví, jak dojít k vyšší prosperitě a především, že má sílu a vůli to naplnit. Základem je negace, nenávist a odsouzení minulosti - ať už za ni může kdokoli. Pak je zde hromada frází a populistických slibů. Budovatele lepší budoucnosti byste hledali marně.

Největší vodní elektrárna v Africe. Naděje nebo důvod sporů?

17.09.2025, Autor: Vojtěch Benda

Etiopie je jedním z nejchudších států na světě. Její zemědělství je silně závislé na podnebí a podstatná část země není elektrifikovaná. Slavnostní otevření jedné z 20 největších vodních elektráren na světě přináší  obyvatelům naději, že se jejich životy výrazně zlepší. Navzdory tomu přehrada na Modrém Nilu vyvolává obavy Egypta a Súdánu. Obě země se obávají nedostatku sladké vody.

Obrana koupí zbraně České zbrojovky za čtyři miliardy korun

15.09.2025, Autor: Marek Hájek

Ministerstvo obrany uzavřelo s Českou zbrojovkou smlouvu za 4,26 miliardy korun na dodávky zbraní pro armádu až do roku 2031. Je to další krok v modernizaci našich ozbrojených složek, nebo jen drahý podpis bez záruk? 

Schmarcz: Armáda jako drahý koníček? Ani nápad, zbrojení je dobré pro byznys

13.09.2025, Autor: Martin Schmarcz

Opozice brblá, že armáda je drahá. A že raději máme šetřit peníze pro „našelidi“. Zejména její proruská část, ANO alespoň uznává růst výdajů na obranu coby nutnost v čase, kdy Moskva čím dál více chřestí zbraněmi. Ale i kdyby tvrzení o „zbytečnosti“ větších investic do vojska nebylo vrcholně nezodpovědné, je navíc hloupé.

Jaderná renesance: Sázka na čistou energii, nebo riskantní hazard?

10.09.2025, Autor: Josef Neštický

Jaderná energie zažívá letos nevídaný comeback. Rostoucí poptávka po čistých zdrojích a globální investice přesahující 60 miliard dolarů slibují novou éru, ale investoři zůstávají opatrní – vysoké náklady, regulační nejistoty a stín minulých katastrof zůstávají. 

Švehla: Jásání kolem růstu příjmů je zrádné

10.09.2025, Autor: Martin Švehla

Tak jsme se na začátku září dozvěděli, že rostou reálné příjmy, a že je tedy česká ekonomika ve formě. Na zpravodajských webech se ve stejný den objevil titulek “Průměrná mzda reálně vyrostla o 5,3 procenta, je 49 402 korun”, což je velmi zavádějící interpretace jinak správných čísel. Podívejme se na realitu.

Švehla: Volkswagen – příliš velká firma se s klienty moc nebaví

05.09.2025, Autor: Martin Švehla

Moderní auta poskytují nejen jízdní vlastnosti, ale také určité schopnosti, které bychom mohli shrnout jako informační komfort: navigace nejen ukazuje cestu, ale nabízí také objízdné trasy v případě dopravních omezení, sleduje povolenou rychlost, jízdní pruhy a v případě selhání řidiče koriguje jízdu. Všechno dohromady pak řídí software, který se do auta nahrává a také se aktualizuje.