Při čtení nového analytického reportu Morgan Stanley („A Tale of Two Halves“) publikovaného 7. prosince jsem si vzpomněl na okřídlené pravidlo, „Keep it simple, stupid“. Report je výhledem na rok 2022 pro globální banky a diverzifikované finanční instituce.
Autoři reportu do něj, konkrétně do celosvětového výběru „Global Top Picks“ – tedy výběr doporučovaných akciových titulů, zařazují i Erste bank.
Dovolím si citovat z reportu: „Erste má silný obchodní model s vysokým podílem na atraktivních trzích ve střední a východní Evropě. Strukturálně vidíme trendy růstu úvěrů v regionu střední a východní Evropy jako připravené překonat širší eurozónu, přičemž nízká penetrace úvěrů ponechává dostatek prostoru pro další růst. Významný apel na celkovou důvěru (přizpůsobení se vyšším sazbám, oživení ekonomik střední a východní Evropy) a zlepšující se cyklus kvality aktiv nejsou podle našeho názoru oceněny. Domníváme se, že současné ocenění na úrovni cca 9x P/E v roce 2023 při ~12% ROTE v letech 2022-23e nezohledňuje kapacitu změny ratingu akcie. Tvorba kapitálu je solidní a vidíme udržitelný dividendový výnos ve výši čtyři procenta ročně, doplněný zpětnými odkupy v roce 2022.“
Pro pořádek doplním, že mezi doporučené tituly byla dále přidány: Société Générale, TCS Group Holding PLC (Rusko) a Wells Fargo (USA). Ze seznamu byly naopak vyřazeny Banco BTG Pactual (Brazíle), BNP Paribas a Citigroup.
Než se konečně dostanu k volání po jednoduchosti, kterým jsem začal, použiji ještě jedno pořekadlo, které jsme s kolegy používali více než před dvaceti lety – „Co je dneska lokální, bude zítra globální“. To se nyní Erste Bank, podle mne, jednoznačně podařilo. Být mezi třinácti světovými tituly doporučovanými přední investiční bankou považuji za mimořádný úspěch. A je to hlavně proto, že obchodní model Erste Bank je vlastně jednoduchý, zaměřený na retailové bankovnictví. Žádné komplikace nehledejte, protože nejsou (sám jsem ve skupině strávil pár let života). Jednoduché, ale funguje. Erste Bank na počátku tisíciletí dobře koupila a hlavně integrovala přední retailové banky v zemích regionu. Problémy v Rumunsku dokázala vyřešit a vytvořila silnou, profitabilní a jasně etablovanou skupinu.
Nepředpokládám, že v modelu podnikání by se ještě někdy mohlo opakovat extempore jako byly investice, tehdy státem většinově vlastněné, České spořitelny do derivátů navázaných na ruské vládní dluhopisy, kdy banka v roce 1998 odepsala několik miliard korun.
Ale ať nejsem úplně přísný – nebyla to jediná instituce, které se to přihodilo. Americká Bankers Trust byla z důvodu obdobných ztrát převzatá Deutsche Bank (ta se teprve díky této akvizici stala skutečně těžkou váhou investičního bankovnictví). Známý hedge fond Long Term Capital Management (jedním z čelních představitelů fondu byl i nositel Nobelovy ceny Robert C. Merton) musel být rekapitalizován částkou US$ 3.65 mld (transakce se účastnilo čtrnáct finančních institucí a proběhla pod dohledem FEDu). Ostatně LTCM má vlastní odkaz na Wikipedii, kde se můžete dočíst spoustu zajímavých detailů. Doporučit mohu i knihu „When genius failed“. Ale to je úplně jiná kapitola, nebo spíše zapomenutá historie.
JAN MAREŠ, působil jako investiční bankéř, mimo jiné v bankách Morgan Stanley a Merrill Lynch
Foto: Pixabay
Zdroj: Jan Mareš
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
