Švehla: Boj s inflací může být i vtipný (a inspirující)!

Před pobočkami ČNB byly fronty, což je nezvyklé, ale pochopitelné: ČNB vydala k tomuto výročí do oběhu tisícikoruny s výjimečným potiskem, který připomíná rozpad Československa na dva samostatné, spřátelené a spolupracující národy, tedy jakýsi „šťastný rozvod“, navazující svou sametovostí na revoluci z roku 1989. 

Ta bankovka je ze sběratelského hlediska raritou a bude nepochybně získávat na ceně: počet je limitovaný na 200 tisíc kusů a v ČNB je k dostání zdarma: dáte platnou tisícovku a dostanete tuto raritní, kterou si jistě schováte a která se nade vší pochybnost zpátky do oběhu nevrátí. Sběratelé jistě zaznamenali, že se tyto tisícikoruny vydávají (jako všechny platné bankovky) se sériovými čísly, takže každá je originál a dohromady je tvoří dvě písmenné řady, tedy 48 sérií. Sběratelé budou toužit po celých sériích, tedy po souboru 48 bankovek v nominální ceně 48 tisíc korun, ale aby je opravdu shromáždili, vydají několikanásobně víc. Už první den se za raritní tisícovku nabízí trojnásobek její nominální hodnoty. Kde bude cena za rok se dá jen tušit, ale bude to rozhodně ještě víc.  

Z měnového hlediska je to 200 milionů korun, které ČNB tímto způsobem jednorázově stahuje z oběhu, fakticky tedy snižuje peněžní zásobu, koupěschopnou poptávku a tedy působí proti inflaci. Vlastně se stejným efektem, jako zvýšené úrokové sazby, jenomže toto nikoho moc nebolí a dokonce se na protiinflační krok stojí fronty!  

Před časem vyzval guvernér ČNB Aleš Michl veřejnost k úsporám a ke snižování spotřeby. Toto je drobný krůček stejným směrem, protože – co naplat – když si koupíte raritní bankovku a zaplatíte za ni tou obyčejnou, tak těch tisíc korun uspoříte. Ano – možná na tom vyděláte a nějaký sběratel Vám za raritu zaplatí dvoj- nebo trojnásobek. Vyděláte, ale těch tisíc korun zůstane dál v nějaké sbírce a z oběhu prostě zmizí. Raritní bankovky projdou trhem, někdo za ně zaplatí, někdo na nich vydělá, ale v oběhu už nikdy nebudou. 200 milionů korun prostě zmizí.

Je to pravda jen drobný příspěvek k protiinflační politice, kterou teď velká část veřejnosti požaduje přesto, že je to politika nepříjemná a nepopulární: zvyšování sazeb, které je zejména z akademických kruhů naléhavě doporučováno, způsobuje to samé ve velkém: zdražuje úvěry, zvýhodňuje spoření a vede tedy k tlumení spotřeby. Tím prohlubuje recesi, a do jisté míry ohrožuje i stávající nízkou nezaměstnanost. 

Silný kurz koruny, další díl protiinflační politiky, je rovněž v určitém směru nepříjemný – snižuje výnosy z vývozu, jejichž objem tím pádem klesá. Firmy, které by hypoteticky přijímaly úvěry v korunách a vyvážely své výrobky do zahraničí za EURa, by tedy takovou měnovou politiku nesly dost těžko.

Jsou ovšem i jiné firmy, které se v letech 2013 – 2017 (tedy v letech tzv. kurzového závazku ČNB) orientovaly na export a mohly se po celá ta léta spolehnout na velmi výhodný (slabý) kurz koruny. Dnes se EURO prodává za necelých 24 Kč, ale není úplně jisté, jak dlouho to tak zůstane. Tehdy se prodávalo za 27 Kč a bylo to jisté vždy nejméně na rok dopředu. Je třeba připomenout, že toto opatření vpustilo do české ekonomiky navíc něco kolem 2.500 miliard (2,5 bilionu) korun. Protiinflační úsilí centrální banky tedy nyní směřuje k tomu, aby se tyto peníze rozumným způsobem z ekonomiky stáhly. Bohužel – když se do „papíňáku“ bezinflační a bezúročné ekonomiky peníze pumpovaly, aby se zahřála (hrozila deflace, tedy záporná inflace, což je snad ještě destruktivnější než inflace), benefitovali z toho především vývozci a investoři, kteří nakupovali českou korunu. Nyní, v opačné situaci, se vyššími úrokovými sazbami a zpevněným kurzem nastavuje dlaň nejen exportérům, ale také všem korunovým věřitelům, a to poměrně drsně. Je to vidět mimo jiné na propadu hypotéčních úvěrů a na spotřebě obyvatel. 

Z tohoto pohledu jsou památeční bankovky daleko nejlepším protiinflačním nástrojem … i když představují jen zrnko písku v celém protiinflačním tažení. Nicméně – je to zrnko, které může mít dobrou odezvu v celkovém chápání problému. Pokud by veřejnost začala opravdu významně šetřit, odkládat méně nutné nákupy a vyhýbat se přemrštěným cenám, pak by relativně krátké období půstu mělo výrazné detoxikační (desinflační) účinky na českou ekonomiku a nepochybně by to zpomalilo růst cen a zkrátilo dobu léčení. Velké fronty před pobočkami ČNB naznačují, že by takto rozumných lidí mohly být tisíce! 

Až si tedy vyzvednete tu pamětní tisícikorunu (můžete jich v ČNB vyměnit až pět) a budete si tuto památku ukládat mezi rodinné cennosti (pozor – nepřehýbejte je, ztratily by sběratelskou hodnotu!!!), zvažte, zda byste si těch „obyčejný“ neměli odložit víc, zda by se nevyplatil nějaký ten spořící účet u banky a zda opravdu musíte koupit i věci, které jsou evidentně předražené. 

Nelze šetřit na zdraví, jinak ale skoro na všem.

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla