Náměstek: Ukazuje se, že s hrazením péče bude v roce 2030 problém

Jen je otázka, jak velké, řekl na setkání svolaném Hospodářskou komorou ČR náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel. Náklady na zdravotní péči každoročně stoupají, letos budou asi tři sta dvacet miliard korun.
„Je vysoce pravděpodobné, že aktuální systém veřejného zdravotního pojištění není dlouhodobě udržitelný. Spolu se stárnutím populace bude čím dál méně lidí přispívat a čím dál více čerpat,“ uvedl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.
V současné době je podle Vrubela 52 procent lidí, za které platí pojistné stát. Jsou to děti, mladiství, nezaměstnaní, vězni a zejména senioři, kterých je z nich 49 procent. „Lepší čísla už nebudou, už nikdy se nedostaneme pod 50 procent,“ dodal. Do systému veřejného zdravotního pojištění přichází od zaměstnanců a zaměstnavatelů asi 200 miliard, 22 miliard od osob samostatně výdělečně činných a 65 miliard korun od státu.
Státní pojištěnci čerpají většinu péče, růst nákladů podle Vrubela kvůli stárnutí a vývoji nemocnosti zastavit nelze. Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) bude například diabetiků místo současného milionu v roce 2030 asi 1,3 milionu a počet onkologických pacientů naroste z půl milionu na 800 až 900 tisíc.
Podle Hospodářské komory ČR by se měla zvyšovat zodpovědnost občanů za své zdraví, měnit struktura sítě, posílit dlouhodobá a následná péče a smluvní volnost zdravotních pojišťoven.
Podle Pavla Hroboně z Advanced Health Care Institutu, který se věnuje vzdělávání manažerů ve zdravotnictví, bude zřejmě potřeba přidat do zdravotnictví peníze, protože ČR ve srovnání s ostatními zeměmi dává menší podíl HDP, ale také lépe využít ty stávající. Zapojit bude třeba i soukromé zdroje. „Je na nás, jestli je necháme plynout paralelní, pololegální cestou nebo z nich bude mít prostřednictvím částečné solidarity prospěch celá společnost,“ uvedl.
Jako jednu z možností zmínil dvousložkové pojistné na zdravotní pojištění, které by kromě pevně stanovené části mělo i druhou, jejíž výši by si pojišťovny mohly stanovit. Umožnilo by to větší konkurenci a nastavení individuálnější péče pro pojištěnce.
Podle Vrubela bude třeba dělat postupné a dílčí kroky, které by řešily jednotlivé nedostatky. „Raději postupovat po malých krocích, než strávit rok nebo dva prací na koncepci třeba s 30 opatřeními, kde si každý najde něco, co mu vadí, což v důsledku celou koncepci shodí,“ uzavřel.
ČTK