Žhavou politickou aktualitou dnešních dnů je polemika týkající se vládního návrhu na snížení červnové valorizace důchodů. Sněmovní opozice vedle samotného meritu věci zpochybňuje i stav legislativní nouze, který byl vyhlášen na žádost vlády a který má umožnit rychlejší schválení návrhu.
Kabinet žádost zdůvodnil hrozbou značných hospodářských škod, pokud nebude snížení valorizace rychle schváleno, podle dosavadního schématu by se již v červnu stala natvrdo součástí mandatorních výdajů veřejných financí.
Přitom je všeobecně známé, že naše veřejné finance se v důsledku nejvyšší dynamiky zadlužování ze všech zemí EU v poslední době nacházejí ve velmi špatné kondici. Vedle objektivních vlivů, které působily na růst státních výdajů, jakými byly důsledky pandemie, následné energetické krize a inflace, se na jejich stavu podepsala i předchozí populistická vládní garnitura výdaji ve prospěch svého volebního elektorátu. Přesto tato současná opozice, která má na vzniklé situaci nezanedbatelný podíl, nejhlasitěji protestuje proti snížení valorizace i proti zrychlenému projednávání návrhu, jehož smyslem je odvrátit blížící se rozvrat veřejných financí.
Z hlediska zdravého rozumu je problém jednoduchý. Každá ekonomika si může dovolit poskytovat členům společnosti jen takové požitky, jaké jí dovoluje tvorba zdrojů. Pokud chce společnost spotřebovávat víc, musí tak učinit na dluh, který pak budou splácet budoucí generace. V tomto ohledu je pro naši velmi nebezpečná zmíněná dynamika rostoucího zadlužování. Bohužel máme zřejmě krátkou historickou paměť. Ještě totiž neuplynulo ani celých dvacet let od těžké destrukce řecké ekonomiky, kde jednou z příčin byla právě neochota vládních činitelů uvést do souladu mimo jiné právě výši důchodů a dalších požitků s aktuální výkonností řecké ekonomiky. Neexistuje lepší varovný příklad, jak kluzká je cesta bezstarostného zadlužování, než Řecko. Pevně doufám, že se na tuto cestu nevydáme a osobně se mi ani nechce přenechávat svým vnukům nějakou část dluhu za zbytné (rozuměj populistické) státní výdaje.
Jaroslav Daňhel, Vysoká škola ekonomická
Foto: Pixabay
Zdroj: Jaroslav Daňhel
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
