Rozhovor s Petrem Zahradníkem, ekonomem Bee Partner a.s. a členem Národní ekonomické rady vlády.
Petr Zahradník je ekonom Bee Partner a.s. a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV). Je makroekonom a analytik a působí jako ekonom v týmu Strategických a ekonomických analýz České spořitelny. Je členem Národní ekonomické rady vlády, zastává též pozice poradců ministra pro evropské záležitosti a ministra průmyslu a obchodu. Dlouhodobě se aktivně věnuje hospodářské politice EU, je poradcem Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu, jehož byl v minulosti členem.
„Vzorem v tomto mohou být především dánské a švédské firmy, které jsou schopné velmi výrazně vyvážet vlastní znalosti, know-how a jsou velmi inovativní; baltské státy je v tomto ohledu následují. Jiný model zvolilo Irsko, které se stalo bránou pro vstup velkých amerických gigantů v oboru ICT, které za velmi výhodných podmínek prakticky ovládly evropský trh. Irsku to přineslo blahobyt, Evropě jako celku ztrátu motivace rozvíjet inovační řešení v tomto oboru a ztrátu konkurenceschopnosti,“ říká Petr Zahradník.
Jste odborník pro Strategickou koncepci pro firmy a veřejný sektor a projekty územního partnerství v souvislosti s novým plánovacím obdobím EU 2027+. Kam by se měla podle vás EU posunout?
EU, její ekonomika i společnost, si v posledním období vyslechla řadu ne zcela lichotivých diagnóz ohledně svého stavu a zejména perspektiv. Některé trendy, pozorované za posledních 10, 15 let jsou znepokojivé. Týkají se jak ekonomických schopností držet krok s ostatními částmi globální vyspělé ekonomiky, tak rovněž demografického vývoje či schopnosti odpovědně hájit svoji bezpečnost a čelit zvyšujícím se geopolitickým rizikům.
Zkrátka priority, ovlivňující vývoj v EU, se za poslední období významně vyvinuly a EU by to měla uznat a pokusit se i s pomocí budoucího Víceletého finančního rámce 2027+ obnovit svoji sílu, odolnost i pozici ve světě.
Domnívám se, že prioritou zaměření i v případě nového VFR by měla být konkurenceschopná ekonomika – posílení inovační schopnosti ekonomiky EU ve zboží i službách, modernizace způsobu financování s větším využitím kapitálového trhu a rizikového kapitálu, odstranění překážek na Jednotném trhu a prioritní se zaměření na strategická odvětví, výstižně popsané v Draghiho zprávě. To je spojeno i s potřebou výrazně pokročit v oblasti sofistikovaných služeb, zejména informačních komunikačních technologiích, digitalizaci a umělé inteligenci.
Druhou zásadní oblastí je zajištění zesílené potřeby obrany a bezpečnosti. Třetí pak neustání v procesu zelené transformace, která se však může stát naší konkurenční výhodou jenom tehdy, pokud její přínosy začnou v určité dohledné době převyšovat obrovské investiční náklady. Nelze samozřejmě ignorovat ani demografické trendy a jevy spojené se stále silnou migrací.
Toto jsou tak důležitá témata, mající urgentní potřebu řešení, že další priority by již neměly být akceptovány, neboť by došlo k rozmělnění omezeného objemu peněz na potřeby, které v dané chvíli nejsou potřebami nejvyšší důležitosti. Evropa si musí mentálně zvyknout a přizpůsobit se tomu, že některé líbivé projekty, podpořené z fondů EU, se v současné době ukazují být zbytnými.
Co to znamená pro Českou republiku?
Pro Českou republiku to znamená, že si tuto změnu bude muset osvojit v ještě větší míře, nebo jí zbydou oči pro pláč. Česká republika má v relativním vyjádření ze všech zemí EU nejvyšší podíl kohezních prostředků na celkových finančních prostředcích Rozpočtu EU; mnoho z těchto prostředků bylo v minulosti vynakládáno na projekty, které sice zvelebovaly život v příslušných územních jednotkách, ale nepřinášely posilování jejich ekonomické síly a konkurenceschopnosti, ani nezajišťovaly jejich větší strategickou odolnost. To je třeba napravit, nedělat umělé překážky mezi kohezními prioritami a potřebou podporovat konkurenceschopnost, a zaměřit se na to, aby kohezní politika byla prioritně cílena na rozvoj konkurenceschopnosti i na úrovni menších územních jednotek
Jak jsou na tom české firmy? A v porovnání evropské?
Ty průmyslové stále relativně dobře; v relativně robustním objemu jsou stále úspěšné na náročných trzích v Evropě i mimo ni. Nyní v ohrožení toho, co páchá nová americká administrativa. V oblasti služeb již hůře; mnozí poskytovatelé služeb jsou zaměřeni pouze na tuzemský trh, čemuž brání i legislativa EU, která volný pohyb služeb stále výrazně omezuje. V oblasti služeb s vyšší přidanou hodnotou jsou firmy velmi citlivé na podnikatelské prostředí, v němž se pohybují; pokud jim toto nevyhovuje, neváhají se velmi rychle přemístit tam, kde jim legislativa i tržní podmínky vyhovují lépe.
Evropské firmy v průměru mají větší vyváženost mezi zaměřením se na průmysl a služby, než ty naše. Vzorem v tomto mohou být především dánské a švédské firmy, které jsou schopné velmi výrazně vyvážet vlastní znalosti, know.how a jsou velmi inovativní; baltské státy je v tomto ohledu následují. Jiný model zvolilo Irsko, které se stalo bránou pro vstup velkých amerických gigantů v oboru ICT, které za velmi výhodných podmínek prakticky ovládly evropský trh. Irsku to přineslo blahobyt, Evropě jako celku ztrátu motivace rozvíjet inovační řešení v tomto oboru a ztrátu konkurenceschopnosti.
Co by českým firmám dnes nejvíce pomohlo?
Omezení složitých a omezujících byrokratických předpisů a zjednodušení veškerých procesů s nimiž přicházejí do styku. Modernější způsob financování, zejména pro inovativní start-upy, veřejnou podporu v rozsahu, který přispěje k tomu, že pokud se firmy stanou větší a úspěšnější, nezvolí daňový domicil v zahraničí, jemuž více důvěřují.
Jaký je váš názor na dotace?
Robustní role dotací by již měla být v převážné většině minulostí. Nejsem zastáncem názoru, že evropské dotace (fondy EU) zásadně křiví trh – jejich objem je relativně tak malý v porovnání s ostatními toky financování, že není moc co křivit (v podnikatelském sektoru činí podíl fondů EU cca 0,4% HDP ročně, míra podnikatelských investic převyšuje 20% HDP). Je možné, aby objem v ekvivalentu 0,4% měl sílu křivit 20%? Zejména pro projekty neziskového typu jsou dotace stále jedinou legitimní formou veřejné podpory. Je zapotřebí je velmi pečlivě zacílit na přínos, který mají vyvolat, a současně i pečlivě tento přínos vyhodnocovat (což se bohužel děje velmi formalisticky).
Řekl jste, že se nemáme bát se zadlužit, ale jen za jediným cílem. Jaký cíl jste měl na mysli?
Domnívám se, že veřejné zadlužení směrem k významným investicím s jasně vyhodnocenou návratností a přínosem je odůvodněné a prospěšné. Zadlužit se na budoucí investice je daleko prozíravější a zodpovědnější, než se zadlužit na minulou, již dávno proběhlou spotřebu (například na krytí schodku tzv. důchodového účtu).
Jsme stále průmyslová země. Je to pro nás výhoda nebo nevýhoda?
Myslím, že je to stále výhoda vzhledem k dlouhé tradici, kterou u nás intenzivní průmysl má. Aby touto výhodou byl i v budoucnosti, bude však muset projít významnými strukturálními změnami.
Je prý třeba i po vzoru Belgie vytvořit kapacity v oblasti cirkulární ekonomiky. Co je cirkulární ekonomika?
Velmi stručně je cirkulární ekonomika systémem, který minimalizuje objem odpadů, který průmyslovou činností vzniká jak při výrobě zboží, tak při jeho užití (ať už v podobě komponenty pro další fázi průmyslového cyklu, nebo finální spotřeby především v sektoru domácností). Jde o to, aby to, co je nyní odpadem, bylo současně i vstupem pro další průmyslové zpracování; aby sebraný komunální i průmyslový odpad v podobě papíru, plastu, kovů, skla, textilu a dalších komodit byl nejen správně setříděn, ale též zpracován například k výrobě staveních hmot, textilu, obalů a řady dalších výrobků. Součástí cirkulární ekonomiky je též prodloužení životnosti vyrobeného zboží, zajištění jeho opravitelnosti, servisu apod.
Působíte v Národní ekonomické radě vlády a jste poradcem i ministra pro evropské záležitosti. V čem konkrétně radíte?
V rámci NERV je to čerstvě podíl na diskutovaném materiálu k řešení regionálních rozdílů, v nedávné minulosti například na prorůstových opatřeních či fiskální konsolidaci. V případě ministra pro evropské záležitosti jde o celou paletu témat v oblasti hospodářské politiky EU – počínaje tématu euro, přes Rozpočet EU a VFR, sektorové politiky apod.
Kdy podle vás vybředneme ze stagnace a ekonomika začne rychleji růst?
Cyklicky vybředneme ze stagnace relativně brzy, jak Česká republika, tak EU, nenastane-li nějaký další globální karambol. Neměli bychom tím však uchlácholit, neboť celá EU včetně nás potřebuje jako sůl největší strukturální reformy za mnoho uplynulých dekád. Nenastanou-li, trend zaostávání bude pokračovat.
V jakém stavu je dle vašeho názoru Evropa současnosti. Je konkurenceschopná?
Samozřejmě, že v porovnání s většinou světa ano; ale vůči těm, s nimiž by se měla především srovnávat (USA, Čína, další asijské země), je ztráta pozice EU patrná a v čase bohužel stále patrnější.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Petrem Zahradníkem
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
