Německo plánuje rozšířit svou flotilu stíhaček F-35 o dalších 15 kusů, čímž by celkový počet těchto špičkových letounů dosáhl 50. Tento krok, který má posílit obranyschopnost země a prohloubit vazby v rámci NATO, však vyvolává bouřlivé debaty.
Proč Německo sází na F-35?
Když se podíváme na současnou situaci, Německo potvrzuje záměr navýšit počet objednaných stíhaček F-35 z původních 35 na 50. První dodávky mají začít už v roce 2026. Celkové náklady na původní sadu 35 letadel, včetně výzbroje a údržby, se odhadují na 10 miliard eur, přičemž provozní náklady na 30 let mohou dosáhnout dalších 14,25 miliardy eur. To je pořádná suma, která vzbuzuje otázky – stojí to za to?
Hlavním důvodem nákupu je potřeba nahradit stárnoucí letouny Tornado, které slouží od 70. let a jsou klíčové pro program nukleárního sdílení NATO. F-35 Lightning II, vyvinutá americkou společností Lockheed Martin, je považována za jediný letoun, který tyto požadavky splňuje – od stealth vlastností až po schopnost nést taktické jaderné zbraně. Jak zdůraznil německý ministr obrany Boris Pistorius jde o krok, který posiluje nejen Bundeswehr, ale i transatlantické spojenectví.
Ekonomický impuls
Nákup F-35 není jen o vojenské strategii, ale i o ekonomických dopadech. Německý průmysl na tom vydělává – společnost Rheinmetall už zahájila výrobu středových částí trupu F-35 v nové továrně ve Weeze, kde plánuje vyrábět až 36 komponentů ročně a vytvořit 400 pracovních míst. K tomu se přidává memorandum o údržbě a servisu, které podepsaly firmy jako Lufthansa Technik či ESG Elektroniksystem. Jde o jasný signál, že Německo chce být nejen uživatelem, ale i významným hráčem v dodavatelském řetězci.
Hrozba závislosti: Je tu „kill switch“?
Ne všichni však nákup vítají s otevřenou náručí. Kritici, jako například politik CDU Roderich Kiesewetter, varují před závislostí na USA. Software a údržba F-35 jsou plně v rukou Američanů, což vyvolává obavy z tzv. „kill switch“ – hypotetické možnosti, že by USA mohly letouny na dálku deaktivovat. I když Pistorius tyto spekulace odmítá, otázka operační suverenity zůstává na stole.
Další hlasy, například bývalý šéf Airbusu Thomas Enders, kritizují dopad na evropskou zbrojní spolupráci. Projekt FCAS, evropský bojový letoun šesté generace, na kterém Německo spolupracuje s Francií a Španělskem, by mohl utrpět. A co víc, ekonomové jako Moritz Schularick poukazují na neúměrné náklady – miliardy eur, které by mohly jít jinam.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: Politico.eu
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
